Zde bychom rádi odpověděli na dotazy, které některé lidi často zajímají na sociálních sítích
Jak můžeme měnit jejich kulturu?
My jejich kulturu neměníme. Naše neziskovka není tak „mocná“ k tomu, aby sama zařídila změnu života v Malém Tibetu. Život v Malém Tibetu se mění díky investicím tamní vlády, přítomnosti armády a velkému turismu. Naše neziskovka se spíše snaží v probíhajícím rozvoji upozornit tamní co je na jejich kultuře zajímavé (více o tom píšeme zde).
Jsme si vědomi, že jsou neziskovky, které realizují politické zájmy nějakého státu nebo ropné společnosti (třeba distribuují jídlo domorodcům, a když nechtějí opustit prales, tak jim do jídla dávají projímadlo). Nicméně to my nejsme. My máme všechny peníze na rozvoj tamní školy od drobných dárců, které nejvíce zajímá, aby se tamní měli dobře.
Kolik z nich se vrátí zpět do vesnice, když budou mít vzdělání?
Naši studenti mohou po dokončení základní školy v naší vesnici pokračovat ve studiu na střední škole a následně vysoké škole. Navazující školy jsou v nížinné Indii, tj. jiné kulturní prostředí. Doposud se všichni, kteří absolvovali školy v nížinné Indii, navrátili zpět do Malého Tibetu (to platí jednak pro naši vesnici, ale taky pro celý Malý Tibet). Důvodem, proč se děti vracejí, je skutečnost, že je možné se školou najít dobré zaměstnaní i v Malém Tibetu, že nížinná Indie je pro studenty příliš kulturně jiná a je v ní příliš velká konkurence.
Nezůstane ta jejich škola prázdná až odejdete?
Myslíme že ne. My nestavíme školu na zelené louce, protože jsme si chtěli udělat radost. Školu, kterou si tamní postavili sami založili v roce 1992. Od té doby ji postupně a dlouhodobě rozvíjejí.
My jsme se k pomoci přidali až v roce 2008 a první podstatné peníze jsme poslali v roce 2011. V současné době jim nedáváme ani korunu na provoz školy a tím se jistíme, že můžeme kdykoliv odejít a tamní budou schopni zajistit provoz z lokálních prostředků.
Proč jim nutíte vzdělávání, nejsou spokojenější bez něho?
My jim vzdělávání nenutíme, oni je sami požadují. Nechat tamní obyvatele bez vzdělání, aby byli šťastní tak, jak odjakživa byli by, mělo cenu, pokud by se jejich život neměnil. Jenže jejich život se mění a rapidně. To, že požadují vzdělání, je přirozený proces, který jim umožní lepší pracovní uplatnění, lepší schopnost se dorozumět v měnícím se světě nebo taky pochopit, v čem je unikátní jejich kultura oproti zbytku světa.
Proč jim nutíte naše vzdělávací osnovy
Naše vzdělávací osnovy jim nenutíme. Zatím nikdy jsme škole neříkali, co mají učit. Pouze jsme školili jejich učitele v didaktice.
Školní osnovy jim předepisuje tamní vláda. Tamní vláda taky stanovuje obsah zkoušek na konci desáté třídy, na které se snaží škola děti připravit – což ovlivňuje co se ve škole učí.
Díky kontaktu s námi se škole podařilo objevit, že meditace je unikátní kulturní dědictví Malého Tibetu oproti zbytku světa a škola zařadila pravidelnou meditaci do školního programu. Více zde.
Proč neučíme členy komunity místo učení dětí?
My spíše pracujeme se školním managementem, než abychom se soustředili pouze na děti. Děti taky učíme, ale více pozornost dáváme vedení školy.
Proč bych měl jet pomáhat s vaší neziskovkou, proč není lepší pomáhat na vlastní pěst?
Máme zkušenost, že když vyrazí jedinec nebo parta lidí do rozvojové země a najde si tam nějaké místo, kde pomůže, dělá tato pomoc více problémů než užitku (hlavní přínos dostanou hlavně dobrovolníci, kteří přijedou pomoci). Na druhou stranu máme zkušenost, že naprostá většina dobrovolnických pobytů organizovaných neziskovkami není příliš profesionální, není dotažena do konce, je to jediný projekt spolupráce a nikomu se nevyplatí pro to dělat více atd. Hodláme tvrdit, že po letech tvrdé práce umíme dobrovolnické pobyty organizovat a garantujeme, že dávají smysl nám i jim.