Díky dobrovolnickému pobytu v Mulbekhu a kontaktu s místními jsem mohla poznat ladackou kulturu blíž než obyčejný turista. Zjistila jsem, že místní děti jsou úplně stejné jako jinde - hrají si, zlobí; a přitom se o sebe vzájemně hezky starají a mají úctu k učitelům.

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa??

Pomáhat je pro mě samozřejmá součást života, protože si uvědomuji, že není samozřejmé prožívat tak hezký život, jako je ten můj. Ale vybrat si z nepřeberného množství nadací s méně či více důvěryhodným programem, je obtížné. Ze všech stran se na nás valí žádosti o pomoc. U Brontosaurů v Himalájích mě přesvědčila promyšlenost pomoci. Sympatická mi je snaha tamní komunity nestát s nataženou dlaní, ale snažit se vlastními silami rozvíjet a udržovat v Mulbekhu tradice, ale současně zvyšovat kvalitu života především vzděláváním.