Co dodat, kdo nezažil, nepochopí! Motivace byla zcela jasná, poznat Malý Tibet a jeho úžasné hory, jeho obyvatele, jejich kulturu a životní motto a z velké části také sám sebe, své možnosti a poznat také jiný, vlastní náhled na rozvojové komunitní oblasti. Odpovědět si na otázku, kterou si určitě dost lidí, když přijde na téma rozvojové pomoci, pokládá a ta otázka zní, zda je naše pomoc opravdu tak nutná a zda když se bez naší pomoci obešli doteď, neobejdou se i nadále?

Poznal jsem zcela odlišný svět a kulturu, co se týče lidí tak mám pouze pozitivní pocity.Čas strávený v Mulbekhu,hlavně díky pobytu v rodině byl krásný.Lidé zde jsou určitě ve velké většině ještě stále čistí a nezkažení civilizací. Dokáží se radovat z drobností a daleko více spolu komunikují.

Pro mě má velký přínos cesta celkově, ověřila jsem si, že miluju hory, že je mi tamější kultura sympatická a jsem ráda, že jsem si měsíc vyzkoušela žít bez luxusu. Ať už měl měsíc v Indii různá plus a mínus, všeobecně ho hodnotím jako jeden z nejlepších a nejpřínosnějších měsíců v životě. Za to děkuji koordinátorům i všem dobrovolníkům. Bylo to krásné a budu na to vždy vzpomínat!

Cesta do Malého Tibetu mi přinesla rozšíření obzoru, získání určitého nadhledu, otevření mysli a s tím spojené zvažování, co chci od života, uspořádání hodnot, ale taky zmatení co je správné, rozhodně jsem se někam posunul. Díky za tu příležitost. Byl to pro mne silný prožitek od setkání až po odjezd.