Díky cestě do Malého Tibetu jsem získala větší důvěru ve vlastní schopnosti a odvahu podnikat nové věci

Dozvěděla jsem se díky cestě do Malého Tibetu více o sobě samé, mých možnostech, ale i limitech a zranitelnosti. 

Jsem rád že jsem se díky dobrovolnickému pobytu mohl setkát s jinou kulturou, poznát místní obyvatele z hlubšího pohledu, než jak pouhý turista.

Ozkoušela jsem si práci dobrovolníka v rozvojové zemi, přestože je mi jasné, že za čtrnáct dní mého působení byl můj přínos pro komunitu v Mulbeku minimální, možná i nulový, mě samotnou pobyt inspiroval a motivoval k další obdobné činnosti, která už by nějaký přínos mít mohla. Ozkoušela jsme si, že jsem schopná něco takového dělat, a hlavně jsem si uvědomila, že to má skutečně smysl. Nedokážu změnit svět, ale můžu přispět k jeho i když nepatrnému zlepšení. Vyčarovat úsměv na tváři dětí je jedna z nejkrásnějších věcí, co člověk může zažít. Jsem za tuto zkušenost vděčná!

„Good morning, madam! Good morning, madam!” křičí děti jedno přes druhé, když nás potkávají cestou do školy. „Morning,“ odpovídám ještě rozespale a úsměvem dávám najevo, že mě jejich zažitý pozdrav opět rozveselil. Přitom mi však hlavou šrotuje. Máme dostatek materiálu na dnešní vyučování? Jak hodinu nejlépe zahájit? A co když se nějaké z dětí začne nudit?...... To je jen ukázka toho, s čím se dobrovolník při svém pobytu v Mulbekhu setká. Vřele doporučuji všem, kdo mají srdce na pravém místě, otevřenou mysl a touhu poznat nejen novou kulturu, ale i sámi sebe :-) !