Že jsem poznala Wangchoka :D ---- sranda. Že jsem tam poznala opravdu spoustu zajímavých lidí, indů, ale hlavně čechů, kteří dle mého v budoucnu ještě významně ovlivní můj život J. 

Dostal jsem se do mnoha zajímavých situací, poznal nové lidi, čelil novým výzvám, prožil báječný čas v exotickém prostředí... a v neposlední řadě jsem měl možnost nahlédnout na svůj život a mnoho věcí, které s dobrovolnictvím vůbec nesouvisí, z úplně jiné perspektivy.

Pobyt v Mulbekhu pro mě znamenal čtrnáct šťastných a smysluplných dní, které jistě budou i velkou inspirací do budoucna. Možnost vidět zblízka rozvojový projekt řekněme středního rozsahu a účast na něm ve mně vyvolala optimismus a chuť se dále podílet na podobných programech. Kromě toho jsem si zamilovala Ladakh, Mulbecké obyvatele i děti ze školy, místní kulturu i přírodu. 

Poznala jsem sama sebe v úplně novém prostředí a nezvyklých situacích. Začala jsem si nesmírně vážit naší zelené čisté země a míru, který v ní panuje, ale taky jsem si uvědomila, že lidé můžou být šťastní a srdeční i v chudé zemi, kde nemají téměř nic z našich evropských výdobytků. Uvědomila jsem si, že děti jsou všude na světě stejné – přirozené, hravé, otevřené. Dostala jsem chuť dále cestovat. Získala jsem víru v sebe sama a v to, že se pro každý problém najde řešení a vždy se najdou dobří lidé, kteří člověku pomůžou. Zkrátka, není čeho se bát. Celá cesta mě osobně velmi posunula.