V západních městech může mít člověk vždycky víc. Zdá se, že skoro není hranice, kdy by si mohl říct, že už má všeho dostatek. Je skvělé trávit chvíli čas s lidmi, kteří vůbec nic nemají, ale vlastně ani vůbec nic nepotřebují. Připomenout si hodnoty a priority. 

Pro mne osobně znamenala cesta do Malého Tibetu a dobrovolnictví pochopení, že ne vše, co je u nás v západním světě, je špatné a naopak, že ne vše, co je v Malém Tibetu je skvělé a růžové. Věřím, že toto poznání mi v normálním životě pomůže snáze rozpoznávat co je opravdu důležité, za co se vyplatí bojovat a do čeho vkládat energii.

Do Ladakhu jsem zavítala letos již podruhé, ale díky kurzu buddhismu má cesta dostala zcela jiný rozměr, než ta loňská. Nejen že jsme se dozvěděli mnohem více o místní kultuře a náboženství, než běžný turista, ale taky jsme měli možnost se lépe infiltrovat mezi místní komunitu, speciálně díky pobytu a výuce v klášteře, a místní atmosféru doslova "dýchat". A co bylo pro mne konkrétně největším překvapením? Že jsem se jela dozvědět něco více o místních lidech, ale opravdu nejvíc jsem se toho dozvěděla o sobě samé.... Děkuji za příležitost být při tom :).