V osmi letech musel začít současný ředitel školy Tsewang Norboo začít studovat školu v nížinné Indii. Samozřejmě se mu nechtělo, ale otec jej zavřel a zamknul v tamním internátu a Norboo pouze s pláčem pozoroval, jak se mu otec ztrácí k dohledu.
Od následujícího dne musel nastoupit do školy. Výuka však probíhala v hindštině, kterou neuměl a musel se ji naučit v průběhu studia. Nížinná Indie má velmi vlhké podnebí, což je přesný opak velmi suchého podnebí v Malém Tibetu. Norbooův spolužák z něj dostal rozsáhlý kožní ekzém a musel studium ukončit. Obyvatelé nížinné Indie nevzhlíží k obyvatelům z Malého Tibetu s úctou. Pro ně to jsou zaostalci z hor na severu a taky jim to při každé vhodné příležitosti rádi připomenou. Pro jednoho spolužáka Norbooa to bylo tak těžké snášet, že začal brát drogy, stal se na nich závislý a musel studium taky ukončit. Norboo byl jediný z Malého Tibetu, který školy ve 25 letech dokončil s inženýrským titulem.
Rodiče Norbooa se těšili, že dostane lukrativní státní zaměstnaní, nebude muset skoro nic dělat, bude mít velkou výplatu a státní jistoty. Když Norboo oznámil svému otci, že chce být místo toho v jejich vesnici ředitelem školy, kterou v průběhu jeho studia založili tamní obyvatele, byl to velký šok. Norboo vysvětloval rodičům, že již nechce, aby kdokoliv musel kvůli získání vzdělání trpět tak jako on. Po nějaké době Norbooův otec usoudil, že on svůj úkol splnil, když dal synovi vzdělání, a že mu nechává svobodnou volbu, jak se vzděláním naloží.
Ředitel Norboo tedy nastoupil do tamní školy. Po roce ale zjistil, že nemá žádné zkušenosti k tomu, aby školu jakkoliv posunul kupředu. Odjel tedy pracovat do neziskovky SECMOL v hlavním městě Malého Tibetu. SECMOL byla neziskovka, která zásadně přispěla ke zlepšení vzdělávání v Malém Tibetu – například zavedla školení učitelů státních školy, zavedla učebnice vhodnější pro tamní prostředí (třeba tím, že se v nich místo slona objevoval jak). Byla tak úspěšná, že jí nakonec zakázali činnost a jejího zakladatele vyhostili ze země. Ten se díky tomu stal světově uznávanou osobou, ale to je již jiný příběh. Ředitel Norboo se po jednom měsíci práce v SECMOLu stal provozním ředitelem, což byla nejdůležitější funkce hned po zakladateli. SECMOL mu umožnil naučit všechno, co potřeboval pro rozvoj školy ve své vesnici. A když po třech letech práce v SECMOLu došlo k zákazu jeho činnosti, věděli obyvatele vesnice Mulbekhu, že je potřeba povolat ředitele zpět do jejich školy.
Soukromá škola ve vesnici Mulbekh si procházela jednou krizí za druhou a v roce 2008 v ní bylo pouze 80 studentů a vypadlo to, že ji budou muset zavřít. Ředitel Norboo dostal úkol to zachránit a myslím, že jeho výsledky mluví za vše.
Ředitelův tým
Ředitel je motorem veškeré změny. Na začátku byl pouze jediný, který věřil v nějakou změnu. Nicméně postupem času získal na svou stranu další lidi, kteří začali společně s ním táhnout za jeden provaz. Součástí stálého týmu je jeho zástupce Chamba, stavbyvedoucí Samfel a Murup, ředitelka prvního stupně Lhamo a účetní Thundup. I když na začátku měli problém sehnat učitele přímo ve vesnici, dnes polovina učitelů stále zaměstnaných ve škole pochází právě z této vesnice.