Pocity nadseni a stesti z cesty ve me doznivaji jeste dnes. Bylo to 14 dni nabytych zazitky vseho druhu. Vse fungovalo a bylo o nas kralovsky postarano. Ubytovani a pruvodce v Lehu na jednicku, ubytovani v zenskem klastere taky super, sestry i male holky nas vrele prijaly. Jidlo od skolnich kucharu vytecne, prijela jsem doslova rozezrana. No a Vivek a Fokar Zong, to nemam slov. Fokar Zong je opravdu magicke místo, moc jsem si vychutnavala cestu tam, kdy mi vzali krosnu a ja se mohla vznaset a uzivat si vyslap.

Za Brontosaury do Malého Tibetu jsem se poprvé vypravila s fotoaparátem na krku v roce 2012. Od té doby je Ladakh moje srdeční záležitost, stejně jako škola v Mulbekhu, kde jsem poznala opravdovou upřímnost, pohostinnost místních a obyčejný život bez materiálních hodnot.

Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

Jirko, nevím na co jsem tak dlouho čekal :) jdu do toho. Snad vám pár peněz pomůže.

Miluju hory, buddhistické učení a miluju převelice lidi, kteří ho na Zemi udržují a živí svou každodenní praxí - ať je to kdekoliv a v jakékoliv oblasti - a šíří svým působením lásku a hluboký soucit pro všechny bytosti, aby byly šťastny.