Zkušenosti dobrovolníků

Pro mne osobně znamenala cesta do Malého Tibetu a dobrovolnictví pochopení, že ne vše, co je u nás v západním světě, je špatné a naopak, že ne vše, co je v Malém Tibetu je skvělé a růžové. Věřím, že toto poznání mi v normálním životě pomůže snáze rozpoznávat co je opravdu důležité, za co se vyplatí bojovat a do čeho vkládat energii.

Jednou z motivací proč se naše rodina rozhodla jet pomáhat do vesnice Mulbekh byla nemoc naší tříleté dcery Sofinky. Už v ČR jsme si ozkoušeli, že na rozsáhlý a bolestivý kožní ekzém ji svědčilo suché prostředí a vysoká nadmořská výška. Taky jsme si říkali, že když doposud nepomohla evropská medicína, možná nám pomohou léčitelské dovednosti tamních lékařů Amči.

Co dodat, kdo nezažil, nepochopí! Motivace byla zcela jasná, poznat Malý Tibet a jeho úžasné hory, jeho obyvatele, jejich kulturu a životní motto a z velké části také sám sebe, své možnosti a poznat také jiný, vlastní náhled na rozvojové komunitní oblasti. Odpovědět si na otázku, kterou si určitě dost lidí, když přijde na téma rozvojové pomoci, pokládá a ta otázka zní, zda je naše pomoc opravdu tak nutná a zda když se bez naší pomoci obešli doteď, neobejdou se i nadále?

Poznal jsem zcela odlišný svět a kulturu, co se týče lidí tak mám pouze pozitivní pocity.Čas strávený v Mulbekhu,hlavně díky pobytu v rodině byl krásný.Lidé zde jsou určitě ve velké většině ještě stále čistí a nezkažení civilizací. Dokáží se radovat z drobností a daleko více spolu komunikují.

Pro mě má velký přínos cesta celkově, ověřila jsem si, že miluju hory, že je mi tamější kultura sympatická a jsem ráda, že jsem si měsíc vyzkoušela žít bez luxusu. Ať už měl měsíc v Indii různá plus a mínus, všeobecně ho hodnotím jako jeden z nejlepších a nejpřínosnějších měsíců v životě. Za to děkuji koordinátorům i všem dobrovolníkům. Bylo to krásné a budu na to vždy vzpomínat!