Na počátku rozvoje byla škola financována pouze z poplatků za studium dětí. Stát může podpořit školu například zapůjčením bagru, dělníku nebo třeba vylepšením příjezdové cesty, četnost pomoci od státu je však velmi nízká. Předchozí školní budovy byly postaveny buď ze sbírek obyvatelů vesnice Mulbekh nebo díky zprostředkování možnosti jejich stavby nebo byla získána budova postavena vládou pro jiné účely (v případě assembly hall). Ředitel Tsewang Norboo se pro zajištění školního rozvoje začal jako první obracet na zahraniční neziskové organizace.
Do budoucnosti má škola zájem pokrývat své provozní náklady díky
- otevření adopce na dálku (placení studia dětem od jednotlivců ze zahraničí)
- vyvíjení podnikatelských aktivit (jako pronájem získaného stavebního vybavení, pronájem školních prostor, poskytovaní výukových kurzů, zisk z provozu restaurace nebo obchodu atd.)
- získání vyšších příspěvků od státu na provoz školy (v současné dobře přispívá stát 50 000 tisíc rupií ročně z celkového „obratu“ školy cca 2 milionu rupií ročně)
- získání podpory provozu od nadací a další organizací (například Dalailama Trust)
Výstavba nových školních prostor bude financována díky grantovým darům, které budou získány od zahraničních nebo indických NNO a za kofinancování obyvateli z vesnice Mulbekh.