V Mulbekhu napadlo 20 cm sněhu. Tamní obyvatele neplánují s nadšením, který svah o víkendu navštíví. Je to pro ně malá katastrofa. Polámané stromy, čtyři dny bez elektřiny, zatečeno v domech a uzavřené cesty. Sníh v říjnu je pro všechny v naší vesnici otrava. Jeden kluk však uvítal tuto událost s nadšením. Pokud nevíte, kdo to je, dočtete se v tomto článku.
V LEDNU JSME ZA SNÍH RÁDI, V ŘÍJNU ROZHODNĚ NE
Malý Tibet je horská poušť. Průměrné roční množství srážek tu činí 170 mm. Pro srovnání: pouštní oblasti mají do 250 mm srážek. Česká republika má průměrný roční srážkový úhrn přibližně 750 mm. V hlavním městě Ladakhu o dešti ani sněhu skoro celý rok nic neví. Vesnice Mulbekh už je mnohem blíže okraji, kde hory začínají klesat do nížinné oblasti. Je mnohem více vystavena mrakům, které putují z nížinné Indie, a ještě je nestihly zastavit vysoké horské štíty. V naší vesnici je tedy průměrný roční srážkový úhrn 250 mm, takže voda a sníh je zde mnohem důležitější téma než ve zbytku Malého Tibetu.
„Tolik sněhu jako před pár dny napadne každý rok,“ popisuje ředitel Norboo. „Když sníh padá v lednu, jsou všichni rádi. Vsákne totiž do půdy a v létě bude dost vody. Když tolik sněhu napadne v říjnu, stromy ještě nemají opadané listí, a tak je ve vesnici spoustu polámaných vrb, topolů i ovocných stromů. Nebudeme tedy míst dost stavebního dříví, ale přijdeme i o ovoce,“ uzavírá Norboo.
SNÍH ZE STŘECHY ŠKOLY ODHAZOVALO PĚT LIDÍ DVA DNY
Domy v Malém Tibetu mají ploché střechy. Vrchní vrstva je jenom hlína. Pokud na ni naprší, voda do hlíny nasákne. V naprosté většině případů však neprší příliš dlouho. Následně vyjde slunce a voda se z hlíny rychle vypaří. Na druhou stranu se jednou za pár let stane, že při silném dešti voda do domu proteče. Jak se zvyšuje životní úroveň obyvatel Ladakhu, začíná být občasné zatékání nepřijatelné. Nejčastější řešení je, že si na plochou střechu lidé postaví dodatečnou ocelovou konstrukci, kterou pokryjí plechem. Je to velký trend v naší vesnici, ale i v hlavním městě Malého Tibetu se tato metoda začíná čím dál více praktikovat. Pokud máte pocit, že to musí vypadat strašně, máte pravdu. Ze šikmé střechy ale není potřeba odhazovat sníh.
Dvaceticeticentimetrovou vrstvu sněhu ze střechy domu odhazoval ředitel Norboo s jeho bratrem tři hodiny. Když napadne sníh v průběhu zimy, je sice potřeba jej ze střechy odházet, ale protože jsou teploty pod nulou, není potřeba spěchat. Po víkendové sněhové přeháňce však začalo být hned velmi teplo, sníh začal rychle tát, a pokud jej někdo neodklidil skoro okamžitě, voda mu protekla celým domem.
Naše neziskovka se společně s naší školou snaží vyvinout plochou střechu těsněnou jílem proti zatékání (o tomto tématu jsme taky psali minulý měsíc). Rádi bychom tím zachovali specifický vzhled tamních budov. Věříme, že se nám to už v případě nové školní laboratoře podaří. U internátu a tříd je pro zjednodušení pouze tradiční skladba střechy. Sníh ze školních tříd, internátu a nedostavěné budovy laboratoří odklízelo pět školních zaměstnanců dva dny.
ŠUŠKANDA FUNGOVALA DOBŘE, KDYŽ NEBYLO MOŽNÉ NABÍJET TELEFONY
Sníh taky poshazoval elektrické vedení a sloupy. Vesnice byla čtyři dny bez elektřiny. To, že si museli tamní obyvatelé večer svítit svíčkami, nebyl takový problém v porovnání s tím, že si nikdo nemohl dobít mobil a dozvědět se jakékoliv informace. Například škola měla mít 25. 10. závěrečné zkoušky – nejdůležitější moment celého roku. Kvůli sněhu však bylo potřeba školu zavřít a odsunout zkoušky na další týden. Ředitel komunikuje s rodiči přes WhatApp. Informaci o uzavření jim sice zprávou odeslal, ale radši ještě spustil tradiční domovní šuškandu. Ta fungovala výborně. Žádné děti s nadrcenými znalostmi a překvapené, že nepíšou písemku, se ve škole v pondělí neobjevily.
NEDÁVNÝ KONFLIKT NA HRANICÍCH S ČÍNOU MÁ SVÉ VÝHODY
„Překvapením pro mě bylo, jak rychle byly odklizeny cesty od sněhu,“ hlásí ředitel Norboo. „Cesta do Lehu byla zprovozněna do dvou dnů a cesta do Kargilu do tří dnů. Normálně by to trvalo klidně i týden. Ještě větší překvapení však bylo, že i drobné cesty po naší vesnici byly do dvou dnů odklizené od sněhu a sjízdné. Myslel jsem, že škola bude zavřená nejméně týden, hlavně kvůli autobusu. Ten totiž předchozí roky nemohl vyzvednout všechny děti ve vesnici kvůli rozbahněným silnicím od tajícího sněhu. Tentokrát jsme již po dvou dnech mohli otevřít a děti byly již ve středu ve škole,“ popisuje pozitivní zkušenost Norboo.
„To, jak rychle odklidila vláda sníh, rozhodně souvisí s tím, že už jsme teď samostatný indický stát řízený centrální vládou,“ pokračuje Norboo. „Centrální vláda totiž mnohem pečlivěji řídí své instituce. Nedělají to však kvůli nám, ale kvůli bezpečnosti hranic. Nedávný konflikt na čínské hranici nám vlastně dost pomohl. Když vidím, jak to vypadá v ostatních indických státech, je mi z toho smutno, ale zase si mohu lépe uvědomit, že to ohrožení za našimi kopci od Číny a Pákistánu má taky své výhody,“ popisuje ředitel s ironií a sarkasmem v hlase.
O dalších změnách v naší vesnici, které vyplývají z toho, že Ladakh je samostatný indický stát, jsme psali v tomto článku.
SONAM SJEL NA LYŽÍCH STŘECHU JEHO DOMU
99 % obyvatel naší vesnice je kvůli sněhu naštvaná. Když ale Sonam odházel sníh z ploché střechy, zjistil, že tu část domu, která už má šikmou plechovou střechu, může sjet na lyžích. Potom šel na protější kopec a začal trénovat. Doufejme, že až bude mít více lidí v Malém Tibetu vodotěsnou střechu, ideálně plochou s jílovým těsněním, najdou si také čas na to, aby vyzkoušeli lyže. Třeba se časem vyvine situace v Malém Tibetu tak, že se tamní obyvatele budou na sníh těšit podobně jako my.
Více o Sonamově lyžařském příběhu zde
