Do 15. dubna mají v celé Indii, včetně malého Tibetu, zákaz vycházení kvůli koronaviru. V naší vesnici jsou tedy na hlavní ulici rozestavení policisté a kontrolují pohyb všech vozidel. Je zakázáno vycházet z domu a na veřejnosti se nemohou potkávat více než 2 lidé. V obchodech v naší vesnici již došlo základní jídlo. Počítá se s tím, že místní teď pár dní vydrží a potom začne armáda roznášet jídlo dům od domu tak, jak už to praktikuje v hlavním městě Malého Tibetu.
V Malém Tibetu je zatím 11 případů. 9 v městě Leh a 2 v městě Kargilu. Asi byste očekávali, že koronavirus zavlekli do Malého Tibetu ti zpropadení turisté (do Malého Tibetu přijedou ročně 300 tisíce turistů, což je stejný počet jako lidí tam žijících). Avšak v Malém Tibetu je významná muslimská komunita. Někteří z jejích příslušníků jeli na náboženskou pouť do Iránu a vrátili se nemocní.
Podle ředitele naší školy, Norboa, koronavirus zatím život tamních obyvatel příliš nezasáhnul. Problém však vidí v tom, že by právě měli začít orat a zasít a teď musí čekat. Některé rodiny už pooraly, ale nestihly připravit pole pro setí. Na přípravě si rodiny vzájemně pomáhají, ale teď je rozhání tamní policisté, aby se neshromažďovali. Proto část členů rodiny vždy hlídá, zbytek pracuje, a pokud se blíží policista, všichni se rozutečou. Traktor si však nikdo nedovolí nastartovat, to by už asi bylo moc.
Všem však není tak do smíchu. Do naší školy již dorazily učitelky z Himálčalpradéše ještě před uzavírkou. Reena, Punam a Tenzin žijí v oblasti vzdálené 6 dní cesty autobusem a v Mulbekhu pouze pracují. Nemají zde rodinu, bydlí ve školním internátu, který nemá sklep se sýpku na obilí. Jídlo v tamním obchodě došlo a žádná rodina jim ho nechce dát, protože budou mít v následujících dnech taky málo. Aby učitelky neumřely hladem, musel ředitel naší školy povolat svého bratra. Ten pracuje v bance a jako jeden z mála, společně s doktory, sestrami a vojáky, může cestovat. Bratr Khenriab nakoupil v nejbližším městě Kargilu rýži, mouku, čočku a fazole a s tím učitelky nějakou dobu vydrží.
Naše škola je taky zavřená společně se všemi ostatními školami v Indii. Běžně se začíná školní rok v polovině března, ale teď bude začátek nejdříve v polovině dubna. Panují však obavy, že to bude později. Protože děti doma koukají pouze na televizi nebo do mobilů, pokusí se učitelé z naší školy vyučovat na dálku. Každá rodina už má dnes smartphone a přes WhatsApp jim budou naši učitelé zadávat úkoly.
Šíření koronaviru se v Malém Tibetu vlastně podařilo zastavit. 11 nakažených leží v nemocnici. Větší obavy však panují v případě jeho šíření v nížinné Indii. S ohledem na mentalitu tamních lidí a připravenost místního zdravotnictví, a i další skutečnosti zaznívá, že právě Indie prodělá příkrý nárůst šíření nemoci. Indie má aktuálně 753 případů a 20 úmrtí. Pro Malý Tibet bude mít tedy koronavirus hlavně ekonomické dopady.
Největší množství turistů přijíždí od června do září a 60 % tamního obyvatelstva má hlavní příjem právě z turismu. Už teď je jasné, že v tomto roce bude nejhubenější turistická sezona, ale pokud by došlo na nejhorší a cestování by bylo zcela znemožněno, bude to pro tamní komplikovaná situace. Velmi bujaré stavebnictví Malého Tibetu závisí převážně na dělnících z nížinné Indie a Nepálu. Pokud by nemohli přijet, očekává se jeho úplné zastavení. I přesto, že se značná část obyvatel Malého Tibetu živí jako stavební dělníci, preferují oni sami, ale i tamní vláda, aby pracovali na údržbě cest. Na dokončení stavby školní laboratoře můžeme povolat místní ženy. Ty však budou moci přijít spíše nárazově, a navíc budou samy více vytíženy, protože pokud nebudou stíhat práce kolem domu a pole, nebudou si moci najmout nepálské dělníky.
Budeme si tedy držet palce. Zdá se, že v následujících měsících i letech budeme mít podobné problémy. Doufejme, že si z toho budeme moci vzít ponaučení a budeme se moci vzájemně inspirovat, jak si v podobných situacích poradit.
Fotografie:
