„Klubovna Skautu mě u vás nejvíce inspirovala,“ sděluje učitelka Rigzin při odjezdu z ČR. Ta, společně s další učitelkou a mniškou Yangchan a filmařem Jigmetem, strávili u nás jeden měsíc. Skoro každý den je hostil některý z našich Himálajských patronů. „Všichni naši hostitelé byli stejně srdeční jako jsou lidi z Malého Tibetu,“ dodává Rigzin. Chcete vědět, co si naši hosté odnášejí z nabitého programu?
Naši hosté navštívili Prahu a okolí, Plzeň, Jižní Čechy, Vysočinu, Brno, Olomouc, Jeseníky, Pardubice. Viděli plzeňský pivovar, Karlštejn, Zelenou horu, Český Krumlov, Rešovské vodopády. Poprvé v životě jeli na lodi zrovna v Punkevních jeskyních, v keramické dílně si vyrobili vlastní hrníček se svými jmény v tibetštině, vyhráli bowlingový zápas, i když jej hráli poprvé v životě, viděli hokej v O2 aréně, navštívili 10 českých škol a meditovali v meditačním centru. Jigmet jel poprvé v životě autem 200 Km/h, nejdříve v Mini Cooperu a potom v Nissanu Nismo.
„U nás v Malém Tibetu nosíme ve škole uniformy a myslím, že je to lepší,“ porovnávaly učitelky. „Je super, že děti u vás zvedají ruce, když něco chtějí říct, protože u nás se děti přeřvávají. Překvapilo nás, jak jsou rodiče vtažení do dění ve škole, třeba, že organizují odpolední aktivity. Až přijedeme domů, zkusím to taky zorganizovat,“ říká učitelka Rigzin. „Ale společnou ranní modlitbu, jakou máme u nás ve škole každý den, jsme v ČR viděli pouze na jedné škole,“ dodává mniška Yangchan.
Nadšený filmař Jigmet měl jednak týdenní praxi v České televizi, ale taky se zúčastnil pár profesionálních natáčení reklam. Tam jej překvapilo, že ranní svit slunce simulovali obrovskými lampami nebo že strom obskládali umělým listím, aby to působilo jako v létě. Asi není pochyb, že Jigmeta tak překvapilo, kolik stojí 30 s dlouhá reklama na pivo.
„Celou dobu obdivuji, jak tady lidi dodržují dopravní předpisy a teprve teď mi to začíná docházet,“ komentuje Rigzin návštěvu dopravního hřiště městské policie Brno. „U nás řídí kdokoliv, kdo dosáhne nohama na pedály a tady už mají děti ve školce povinné školení i přesto, že auto mohou řídit až od osmnácti a s řidičákem.“ „Přísahám, že už si vždy zapnu pásy,“ říkal Jigmet potom, co jej na simulátoru párkrát přetočili přes střechu.
Program v kuřimské škole jim zrušili, protože hodinu před jejich příjezdem tam našli bombu z druhé světové války. Nicméně další hodinu nato se mohli v Science centru VIDA dozvědět, jak funguje rozbuška právě na takové bombě, jako byla v Kuřimi. Protože naši učitelé přijeli těsně po úspěšné kampani Věda do Tibetu, měli více příležitostí poděkovat těm, kdo se zapojili. Jedním z nich byl i senátor Jiří Drahoš, kterého taky osobně pozvali na slavnostní otevření laboratoře v Mulbekhu.
To nejtěžší, co v ČR zažili, bylo české jídlo. Naši reputaci však zachránilo Running sushi. Tam Jigmet zbouchal 10 kuřecích stehýnek a ochutnal poprvé sushi, krevety, seaweed, lici, a bůh ví co ještě dalšího.
Před dvěma lety odehrál Ždárský tým dětí Plamínci benefiční turnaj na podporu hokeje v Malém Tibeu s výdělkem 20 000 Kč. Když byly učitelky v jedné ze Ždárských škol, přinesl jeden chlapec učitelkám ukázat blyštivé ocenění – on byl totiž v tom zápase nejlepší střelec! Vzápětí však položil učitelkám odvážný dotaz, „Máte doma myši?“ načež Rigzin pohotově odpověděla, „Máme, však vy máte určitě taky.“
Jigmeta nemohli dostat ze sklárny. „To je tak unikátní, o tom musím natočit dokumentární film,“ komentoval to Jigmet. Nicméně potom točil i dokument o Zelené hoře, českých polích, Rešovských vodopádech, Malé Americe a na konci pobytu říkal, „až přijedu do ČR příště, budu hlavně fotit a točit českou přírodu. Byli jsme tu sice měsíc, ale mě to přijde jako bychom tu byli týden“.
„To není školní autobus?“ ptaly se učitelky, když odjížděly na letiště autobusem Student Agency/Regio Jet. „U nás jsou žluté pouze školní autobusy,“ dodávaly. „Máte tolik aktivit a zájmů! Až přijedu domů, přísahám, že se budu snažit zužitkovat svůj čas více produktivně,“ říkal Jigmet na letišti. „Nikdy jsem si nedokázala představit, že pojedu mimo Malý Tibet. Pobyt v ČR byl pro mě nejlepší zážitek za život,“ hodnotí Rigzin. „Doufám, že budeme stejně dobří hostitelé, až přijedou Češi k nám,“ zakončuje.
