Jak jsme stavěli v roce 2012

Po roce bychom se s Vámi chtěli znovu podělit o naše úspěchy a výsledky při pomoci na stavbě školy v Mulbekhu. O tom, jak se nám dařilo v roce 2011 a na co jsme letos navazovali si můžete přečíst tomto článku

Jelikož jsem měl menší problémy se získáváním víza, stavba začala bez mé přítomnosti první týden v květnu, kdy do Mulbekhu dorazila parta našich Nepálských dělníků. Letos přijeli v trochu pozměněné sestavě, ale ve větším počtu, což jsme uvítali, protože náš plán byl dokončit budovu internátu a alespoň přízemí budovy tříd.

V minulém roce se nám společně s místními a nepálskými dělníky podařila inovovat ladacká tradiční stavební metoda hliněných stěn. Podařilo se nám zvýšit únosnost, stabilitu a povrchovou a celkovou pevnost stěn, což nám i letos na podzim potvrdili místní instalatéři, když si nám ztěžovali, že do nic tak tvrdého ještě rozvody nezasekávali a nevěřili, když jsme jim řekli, že to je hliněná stěna. K tomuto výsledku však letos vedla dlouhá cesta, než jsme se odvážili znovu pustit do pokračování stavby internátu. Po loňské zimě jsme totiž zjistili, že se na hliněných blocích objevili vertikální a diagonální trhliny, které sice nebyly statické, ale nechtěli jsme nic podcenit. Bylo proto nutné postavit další testovací hliněné bloky a stěny a otestovat různé směsi hlíny. V loňské sezoně jsme také inovovali a otestovali místní ladacké bednění, takže po stanovení správné směsi jsme mohli začít stavět.

Se stavbou internátu začala paralelně i stavba tříd, na kterou jsme získali loni finance od 14. Dalai Lamy při soukromé audienci v jeho paláci v McLeod Ganj, kde jsme mu odprezentovali projekt rozvoje školy.

Dále jsme dokončovali stavbu zkušební budovy, a to převážně její jižní prosklenou solární stěnu, kde jsme se snažili místním vysvětlit důležitost tvaru okenního profilu, dvojité zasklení, těsnění a způsob zasklení, aby velké tabule skla nepraskaly díky jejich tepelné roztažnosti. 

Měli jsme také štěstí, že se nám podařilo společně s vedením školy domluvit navýšení kapacity solární ‘elektrárny‘ pro školu, takže také započala stavba další budovy ‘elektrárny’ a fotovoltaických panelů, nad jejíž designem nemáme bohužel žádnou moc, neboť je tento program dotovám Indickou vládou. Takže dodavatelé této stavby mají vládou předepsaný design a použité materiály, což jsou betonové cihly kombinované s hliněnými a plechovou střechou. Takže stavba postrádá jakékoli typické ladacké prvky, což bohužel místní komunitě vůbec nevadí, protože to je zadarmo.  

V srpnu nás take čekala další soukromá audience se 14. Dalai Lamou v hlavním městě Ladakhu, Leh. Na tuto audienci bylo potřeba připravit zprávu a prezentaci o využití finančního daru a progresu nejen výstavby tříd, ale také celého projektu pomoci rozvoje Mulbecké školy. Při předávání tohoto dokumentu ředitelem školy Tsewangem Norbem, 14. Dalai Lama projevil velkou spokojenost s dosavadním vývojem projektu a popřál hodně štěstí v další práci a ‘pohrozil,’ že je možné, že do školy přijede jeho zástupce na kontrolu. Což se opravdu další týden stalo. Společně s ředitelem školy jsme odprezentovali současný vývoj projektu, jeho finační bilanci a plán pomoci rozvoje školy. Zástupce 14. Dalai Lamy projevil velkou spokojenost a ocenil profesionalitu tohoto projektu a sdělil nám, že 14. Dalai Lama by rád podporoval tento projekt více a dlouhodobě, pokud uvidí stále takovéto dobré výsledky a přislíbil tento rok financovat celý nový blok tříd. 

Ale zpět ke stavbě. I letos se nám nevyhnuly různé problémy spojené s lokalitou, místní mentalitou a očekávanou finální kvalitou stavby. I po odzkoušení inovovaného ladackého bednění v loňském roce, jsme s ním stále letos bojovali. Zpočátku se nám nedařilo nové ladacké bednění stabilizovat ve větších výškách, aby stěny byly svislé. A protože jsme z finančních důvodu zvolili tenčí překližku pro výrobu bednění a bednění se nedařilo pevně zapřít, stěny se nám zpočátku vyboulovaly. Ale s pomocí Michala Grunta a Michala Kováříka (dobrovolníků, kteří po celou dobu pobytu pomáhali na stavbě) a jejich zkušeností, se nám tyto problémy postupně podařilo eliminovat.

Když už jsme si mysleli, že se nám podařilo eliminovat problémy spojené s bedněním a kvalitou stěn, a když už jsme byli v úrovni dřevěného věnce a mysleli si, že se nám podaří splnit letošní plán, tak se nám porouchalo pneumatické pěchovadlo, které jsme měli půjčené od indické armády. Bohužel se to stalo na přelomu třetí čtvrtiny stavební sezony a nebyl čas poslat někoho do Jammu objednat, koupit a přivézt nové pěchovadlo, neboť taková to jednoduše znějící operace v místních podmínkách znamená, že bychom nové pěchovadlo mohli mít nejříve za měsíc až dva měsíce, tedy na konci stavební sezony. Takže od této doby jsme byli zpět u ručního pěchování, což velice zpomalilo stavbu, trochu snížilo únosnost a kvalitu stěn a také jsme museli přehodnodit celý plán a harmonogram výstavby internátu a budovy nových tříd, což samozřejmě ovlivňuje i plán výstavby celého kampusu.

Kromě další audience u 14. Dalai Lamy a spokojené inspekce z Dalai Lamovy kanceláře jsme dosáhli velkých úspěchů i na stavbě. Podařilo se nám vylepšit kvalitu dusaných stěn a technologii jejich provádění a také se zlepšila práce s bedněním. Ikdyž jsme měli problémy s docházkou místních i nepálských tesařů/truhlářů do práce, tak předvedli výbornou práci při výrobě tradičních ladackých dekorovaných sloupů, trámů, překladů, solární stěny a horizontálních slunolamů. Dokončili jsme základy pro novou budovu tříd, které se začnou budovat tento rok. Osobně, ale nejvíce považuji za velký úspěch zkvalitnění a zefektivnění práce dělníků. Zpočátku na jejich výkon a kvalitu práce nebylo spolehnutí a byli trochu vzdorovační, což se naštěstí změnilo po trpělivém vysvětlování důležitosti projektu a dílččích stavebních procesů celého stavebního týmu a také díky jejich finanční motivaci. Všichni dělníci začli být více zodpovědní za svou práci a snažili se odvézt kvalitní práci. Náš trochu riskantní plán dát dělníkům větší svobodu a možnost rozhodovat o plánování výstavby se vyplatila. (Pozn. Toto bylo celkem riskantní rozhodnutí, neboť v těchto krajinách je zvykem, že nad dělníky stojí voják a dává jim ‘rozkazy’u tudíž jsme si nebyli jistí, jestli dělníci této svobody nezneužijí.)Bylo velice dojemné při poslední schůzce s dělníky, když nám děkovali za možnost naučit se spoustu nových věcí během jedné sezony, kdy přijeli a vlastně nic moc neuměli a požádali, jestli by mohli přijet příští rok znovu. Toto jsme samozřejmě s radostí přijali, neboť nám tak ubyde starost se zaučováním nových dělníků tento rok.

Kromě místních a nepalských dělníků jsme také měli velkou podporu a pomoc od rodičů studentů. Přišli nám několikrát pomoci při stavbě ladacké hliněné střechy, což byla obrovská pomoc, neboť výstavba hliněné střechy je velice časově a fyzicky náročná. Jsme rádi, že se nám zapojováním místní komunity a rodičů takto daří plnit náš cíl, aby byla stavba koordinována a škola stavěna převážně místní komunitou, aby ke škole měli svůj vnitřní vztah a nebyla to škola postavená cizinci. 

Na tento rok máme znovu velké plány. Rádi bychom dokončili budovu internátu, dokončili co nejvíce budovu nových tříd, zprovoznili novou kuchyn (což je současná zkušební budova, pozn.)pro děti z internátu, provedli terénní úpravy a vysadili nové stromy před budovou internátu. Tak nám držte palce, aby se nám to vše podařilo.

Na závěr bych rád poděkoval Honzovi Kováříkovi za obrovskou pomoc při organizaci stavby, kontrole kvality provádění, řešení detailů, dělání fotodokumentace a stavebního deníku a jeho odborných připomínek při výstavbě. Rád bych také poděkoval Michalu Gruntovi za jeho manuální práci, což v této nadmořské výšce není legrace, za sdílení jeho zkušeností z předchozích staveb, které velice pomohli při zkvalitnění procesu výstavby, za trpělivost s vysvětlováním a učením dělníků technologických postupů, za kontrolu kvality provádění a za jeho optimismus a veselou mysl. Díky moc oběma.