Stavíme nový školní internát

Na jaře 12. května 2011 jsme začali, slavnostním položením základního kamene rimpochem Venem Tokldanem, presidentem Ladacké Gompa Asociace, stavbu nového školního internátu. V průběhu velice důležitého obřadu byl stavební pozemek očištěn od negativní energie a byly z něj „vyhnány“ všechny živé organismy žijící v půdě. Přečtěte si, jak se nám tento rok dařilo stavět!

Tento rok jsme stavěli nový školní internát. To je dvoupatrová budova s půdorysnými rozměry 40 x 7 m a v budoucnu umožní vzdělání dalším 40 dětem. Je navržen jako moderní budova kombinující moderní a tradiční stavitelství s prostory vytápěnými sluneční energií. Proto bylo nejprve bylo potřeba provést výzkum provedení nových stavebních technik, před aplikací na samotný internát. Z toho důvodu jsme stavěli zkušební budovu, která je jeden modul internátu. Ta je přístavkem školní haly a v budoucnu bude složit jako školní jídelna. Já jsem v Mulbekhu strávil půl roku od začátku května do konce října a dělal jsem místním odborného asistenta. Umožnil jsem jim, aby rozuměli výkresům a návrhu, byli schopni provést výzkum a jeho aplikaci a dohlížel jsem na kvalitu provedení celé stavby. Fotky z toho co budu popisovat najdete na konci článku.

Stěžejním bodem bylo nalézt vhodný, lokálně dostupný, a tedy i levný stavební materiál a nalezení vhodného způsobu vytápění budov. Cílem návrhu také bylo co nejvíce snížit „carbon footprint“ školy a při stavbě použít co nejméně betonu, který se zde bohužel velice rozšířil a je používán i tam, kde to není bezpodmínečně nutné. Po konzultacích s místní komunitou jsme dospěli k závěru, že nejvhodnějším stavebním materiálem bude hlína, přesněji řečeno dusaná hlína, což je inovovaná verze typických ladackých hliněných stěn vylitých do dřevěnného bednění. Touto metodou zde byly postaveny nejstarší budhistické kláštery, které jsou stále funkční, a jejich stáří se pohybuje od 800 do 100 let. Tato stará stavební technika, která se stále ještě používá například i v Nepálu, spočívá ve smíchání vhodné hlíny s vodou, čímž vznikne klasické bláto, a nalitím do prkenného bednění, kde se nechá vyschnout. Bohužel tato stará stavební metoda, která je tím nejvhodnějším pro tuto oblast, i když má samozřejmě také spoustu nedostatků, je nesmyslně vytlačována betonovými a železobetonovými konstrukcemi. Beton má určitě v jistém směru lepší vlastnosti - větší pevnost v tlaku a v kombinaci s výztuží i v tahu a také delší životnost, ale z hlediska tepelně technického a bohužel hlavně způsobem, jakým je místními obyvateli, dělníky a řemeslníky používán, absolutně nevhodný. 

Takže první věc po příjezdu do Mulbekhu, neuvěřitelně vřelém uvítání místní komunitou, společné večeři a slavnostním ceremonialu položení základního kamene, jsme začali provádět testy vhodnosti hlíny přímo ze staveniště z pěti odlišných míst. Test spočíval v nalezení vzorku s vhodným procentuálním zastoupením jílů, spraší, písků a štěrků. Naštěstí vzorek přímo ze staveniště toto splňoval, což nám ulehčilo práci a finance s transportem hlíny, jelikož bychom jinak museli hlínu ze staveniště odvážet jinam a přivážet vhodnou hlínu odjinud, což v těchto podmínkách není tak jednoduché, anebo snažit se zlepšit kvalitu hlíny buď přidáním více jílovitých částic, nebo cementu.

Současně s prováděním průzkumu vhodnosti hlíny jsme začali přípravné práce na pozemku (bourání starých kompostovacích záchodů, budování přístupových cest ke staveništi, atd.) a samotné vytyčení budovy internátu a mohli jsme tak povolat bagr, což není vždy tak jednoduché, jak to zní, jelikož nejbližší bagr je vzdálen 45km ve městě Kargil a musí se na staveniště dostat přes hornatý terén bez asfaltových silnic po vlastní ose. Takže když bagr vyrazí z Kargilu v 5 hodin ráno, tak na staveniště dorazí mezi 4-5 hodinou odpoledne. Problém je ten, že ikdyž se domluvíte a bagr opravdu v 5 hodin ráno vyrazí, tak to neznamená, že opravdu dorazí, protože se cestou může něco porouchat anebo naskytnout jiná práce, což se nám obojí také stalo. Jednou bagr přijel o půlnoci, protože měl poruchu a podruhé přijel s dvoudenním zpožděním, protože cestou na naši stavbu mu někdo nabídl další práci. Takže celá stavba je většinou po celou dobu v nejistotě a posouvá se podle toho, jak se to hodí dělníkům nebo subdodavatelům.

Další důležitou věc, kterou jsme hned po mém příjezdu začali řešit byl způsob bednění a dusání hlíny a vytváření vzorků zdí s rozdílným obsahem jílu a cementu, abychom našli ten správný poměr, aby stěny byly co nejpevnější. Nalezení a odzkoušení systému bednění byl asi největší problém, který trval od mého příjezdu na jaře až do mého odjezdu na podzim. Poslední měsíc jsme již měli uspokojivé výsledky s kvalitou povrchu a napojením stěn. Vyzkoušeli jsme celkem tři typy bednění; překližkové vyztužené dřevěným rámem, plechové a třetí bylo upravenné místní ladacké bednění vyrobeného z vodovzdorné překližky (původně prkna) a vyztužené „klacky“. Největší problém byl ve schopnosti místního truhláře nebo kováře vytvořit pevné a alespoň trochu přesné bednění, jehož části by se daly vzájemně spojovat, což byl klíčový problém hlavně u plechového bednění, kde předvrtané díry pro spojování jednotlivých panelů bednění místním kovářem neseděly +- 1cm, takže mezi panely byly díry. Ale naštěstí jsme se nakonec přeci jen dopracovali k používání upravenného místního bednění, které místní zpočátku nechtěli používat, protože si mysleli, že to není dost dobré pro naše potřeby.

Během hledání a zkoušení vhodného bednění a dělání zkušebních stěn probíhalo vytyčování zkušební budovy a internátu, provádění výkopů a smíšených základů. Vytyčení budov bylo potřeba provést celkem přesně, aby jižní prosklenná fasáda byla natočená minimálně 5° a maximálně 15° k východní straně, aby jižní fasáda byla vystavena slunečnímu záření co nejdéle a využití solárního principu vytápění bylo tak co nejefektivnější. Tato část byla zvládnuta celkem dobře, horší bylo vytyčení pravých úhlů a zajištění vytyčených bodů. V Ladakhu pravé úhly u domů moc neuvidíte a první vytyčení zkušebního domu nedopadlo nejlépe, takže jsme museli dům vytyčit znova, neboť původně pravoúhlý půdorys připomínal nepravidelný kosodélník, na kterém bychom se nic nenaučili před začátkem stavby vlastního internátu. Bohužel místní nemají ani ve zvyku zajišťovat polohu vytyčených bodů, takže po provedení výkopů jsme museli znovu vyměřovat, neboť nikdo nevěděl, kde mají být základy a stěny budovy.

Po provedeni výkopů a smíšených základů jsme se pustili do bednění stěn zkušebního domu ještě s prvními dvěma nevhodnými bedněními, kdy jsme překližkové bednění zničili hned po prvním použití, neboť při stavbě dvojité stěny se nám nepodařilo vyndat střední část bednění jinak než násilím. Takže nastoupilo plechové bednění, s kterým jsme více méně postavili celý zkušební dům. Ale protože jsme s výsledkem nebyli spokojeni, simultánně jsme pracovali a upravovali místní ladacké bednění, které jsme pak naostro vyzkoušeli na budově internátu s velice uspokojivými výsledky. Po stěnách u zkušebního domu následovalo vytvoření otvorů pro okna a dveře, dřevěné překlady a dřevěný věnec. Při dělání dřevěného věnce mě velice překvapil způsob, jakým místní dělníci spolupracují na stavbě. Místní truhlář, který funguje i jako tesař, udělal velice přesný věnec na jedno změření, ale instalaci, ukotvení a dořezání už prováděli jiní dělníci. Ale nakonec celý dřevěný věnec dopadl velice dobře. Po provedení věnce se položily stropní dřevěné trámy asi 600mm od sebe, na které se pak napříč položily dřevěnné tyčky z větví stromů. Na ně se pak položila sláma jako tepelná izolace a celá střecha se pak dokončila vrstvou hlíny smíchanou s vodou a několika vrstvami jílovité kaše. Jílová vrstva pak slouží jako „hydroizolace“. Souběžně probíhala i výroba rámu pro přední prosklennou stěnu a dveře.   

O půl ročních zkušenostech z pobytu a stavby školy v Himalájích by se dalo psát ještě dlouho a pravděpodobně by toho bylo dost na knížku, ale toto není cílem tohoto článku, takže je na čase shrnout a podělit se zde o tom, co se nám nakonec minulé léto podařilo postavit. Po počátečních nejastnostech s pozemkem, které zdržely stavbu skoro o dva měsíce, se nám podařil dokončit zkušební dům, který bude od letošního léta využíván školou jako kuchyň a kde jsme se všichni naučili, jak co dělat a hlavně jak co nedělat. Dále jsme dokončili základy a první záběr dusaných stěn internátu. Takže stavba internátu je připravena na pokračování, jakmile teploty v Ladakhu vystoupí alespoň mezi 10 – 15°C ve dne a v noci neklesnou pod bod mrazu, což bude pravděpodobně někdy koncem dubna a začátkem května. Doufám, že toto léto bude alespoň stejně stavebně úspěšné jako minulé, neboť máme letos za cíl dokončit celý internát, aby ho místní komunita mohla tuto zimu využívat a děti se do něj příští jaro mohli nastěhovat. Tak nám držte palce.