Buddha prohlásil: "Vítězství plodí nenávist. Poražení žijí v bolesti. Šťastně žijí mírumilovní, kteří se vzdávají vítězství i porážky." Jak vypadá Buddhova vznosná a sympatická filozofie v praktickém životě? Kde je hranice přístupu „moudřejší ustoupí“? Kdy mám pokorně snášet vlastní utrpení a kdy naopak začít bojovat? Umí tibetští buddhisté bojovat za jejich zájmy, anebo jsou pouze mistry v příjímání jejich osudu? V Evropě se právě bojuje na válečném poli. Naši Mulbečané v těchto měsících zase bojují za jejich náboženskou svobodu s početnější muslimskou komunitou města Kargil. V tomto příběhu vám přiblížíme, jak si v Mulbekhu vyhodnotili hranice mezi pasivitou a bojem za jejich zájmy. Naznačíme, jaké přednosti pro změnu vlastního osudu má buddhistické učení, ale taky kde končí jeho význam a nastupují instituce, zákony a dělba moci. Doufáme, že vám osudy obyvatel naší vesnice budou inspirací v rozhodování nad našimi problémy.
60 LET OČEKÁVÁNÍ, KDY SE SITUACE KONEČNĚ ZMĚNÍ
Vesnice, kde leží námi podporovaná škola, je první buddhistická vesnice na cestě z muslimského Kašmíru do tibetského Ladakhu. Politicky a geograficky spadá naše vesnice do části Malého Tibetu, kde žije muslimská většina. Kvůli nábožensky motivovanému tlaku nemůže buddhistická minorita prosadit své politické vůdce, provozovat podnikání v blízkém městě Kargil – ať už obchody, ubytování nebo restaurace kvůli zákazů konzumace jídla od buddhistů. Jen s velkými obtížemi získávají lukrativní státní zaměstnaní. V roce 2006 se účelovým poškozením koránu podařilo vyvolat nepokoje proti buddhistické komunitě, v rámci kterých zničili celoživotní úspory vložené do nového obchodu s IT vybavením stavby vedoucímu naší školy Samfelovi. Podrobné vysvětlení komplikací, geografická a demografická data popřípadě i historii vzniku této situace jsme podali v tomto článku z června minulého roku.
Muslimská komunita obyvatelům vesnice Mulbekh komplikovala zřízení buddhistického kláštera ve městě Kargil. Dodneška tedy nemají budhisté důstojný prostor, kde by se mohli shromažďovat a praktikovat své obřady, včetně například pohřbu.
V roce 1961 získali buddhisté od centrální vlády, která tehdy sídlila v Kašmíru, pozemek i povolení ke stavbě kláštera ve městě Kargil. Zbytek procesu už se měl odehrát na úřadech města Kargil, kde to muslimská většina spolehlivě brzdila. Lokální administrativa nejdříve vydala povolení ke stavbě kláštera, ale následně jej změnila jen na povolení na výstavbu obchodů. Místní tedy začali stavět budovu, která měla být něco mezi obchodem a klášterem. Jednou za čas vždy přes noc část budovy někdo zboural. Policie pracovala ve prospěch muslimské komunity a rozhodně neměla zájem vyšetřovat noční bourání. Takže pokud byl nějaký buddhista příliš aktivní při stavbě kláštera, vždy se našel nějaký občanský prohřešek, na který byl policií nejdříve upozorněn, a pokud by si nedal říct, vzali jej na výslech. Vedoucí policejní stanice, kompetentní pro výslech, měl vždy zrovna dovolenou, a tak si na něj dotyčný musel pár dní počkat ve vězení. To vše dodalo policii i obyvatelům další odvahu k odporu vůči buddhistům. Když se místní buddhista pokusil rozvěsit modlitební praporky nad ruinou jejich kláštero-obchodu, skončilo to jednou tak, že dostal pár zásah kamenem od muslimů z okolí. Podruhé jej policie vyhledala, přivezla zpět ke klášteru a donutila praporky sundat. Takto to šlo desítky let a iniciativa buddhistické komunity k vlastnímu klášteru směřovala do ztracena.
Ředitel naší školy Norboo na dotaz, jak jim buddhistické učení pomáhalo v tomto období, odpovídá, že za nejúčinnější považuje výklad principu nestálosti. Pokud útlak buddhistické komunity jednou začal, bude mít i zákonitě konec. Pokud teď trpím, je to jenom otázka času, kdy se to změní. Podle jeho slov po šedesát let prostě čekali na to, až nastane změna, a buddhistické učení jim pomáhalo jejich utrpení zmírnit.
BUDDHISTICKÝ NÁVOD, JAK ROZLIŠIT MEZI PASIVNÍM PŘIJÍMÁNÍM A AKTIVNÍM BOJEM, NIKDO Z NAŠICH PŘÁTEL NEZNÁ. NICMÉNĚ PORADILI SI I BEZ NĚJ.
Změna skutečně nastala. Tou největší bylo, že se Malý Tibet stal nezávislým na státu Džamů a Kašmír s muslimskou většinou. Pro obyvatele vesnice Mulbekh to znamená například vyhlídku, že by díky změně volebních okresů mohli mít politické zastoupení v tamní vládě, popřípadě že muslimové z Kargilu ztratili politickou podporu vlády z Kašmíru. V případě boje za náboženskou svobodu a jejich klášter v Kargilu pomohlo, že obyvatele naší vesnice začali být vzdělanější, sebevědomější a kompetentnější. Jsou schopni lépe obhajovat své zájmy a lépe hledat oporu ve vládních pravidlech. Vůdce formátu ředitele Norbooa hraje také klíčovou roli. Bez ohledu na jeho schopnosti není Norboo státní zaměstnanec a jeho občanská aktivita nemůže být mařena výhružkami profesních postihů. Podrobnosti k těmto bodům jsme již vysvětlovali v článkuz června minulého roku.Níže popíšeme, jakou roli hrají sebevědomější média i lepší vzdělání muslimské komunity v Kargilu.
Obyvatelé Mulbekhu se tedy rozhodli, že teď je správný čas zabojovat za jejich zájmy a přejít z pasivity do aktivního boje. Vyhodnotili si, že dříve nebyl jejich projev dostatečně asertivní. Za své zájmy bojovali vždy velmi slušně a opatrně. Také to byly vždy individuální a nekoordinované akce. Tentokrát se rozhodli organizovat akce s mnoha účastníky, které budou vidět, a nazývat věci pravými jmény. Rozhodli se také svou vůli lépe opírat o platné zákony.
Během posledního roku uspořádali veřejné slyšení, ze kterého se stala tisková konference, a dva buddhistické obřady v ruinách jejich klášteru v Kargilu. Veřejné slyšení zorganizovali Mulbečané rovnou v centru města Kargil a pozvali na ně tamní novináře. Jejich plánem bylo jenom oznámit založení nezávislé organizace, která měla reprezentovat zájmy buddhistických obyvatel vesnice Mulbekh. Pozvaní novináři se k překvapení organizujících začali vyptávat na známé otázky diskriminace buddhistické komunity – absenci buddhistického klášteru v Kargilu, odmítání muslimské komunity jíst jídlo od buddhistů atd. I když to nebylo cílem veřejného slyšení, rozhodl se ředitel Norboo spontálně, otevřeně a energicky sdělit, proč považuje tyto praktiky za neférové.
Dva buddhistické obřady, tzv pudži, proběhly v ruinách jejich buddhistického kláštera. Asertivnost spočívala v množství lidí a otevřenosti, se kterou akce probíhala. Místo toho, aby pudžu praktikoval pár minut jeden mnich co nejvíce schovaný pod rozvalinami, podíleli se na ní tentokrát desítky lidí po tři hodiny. Druhé pudži se navíc zúčastnil velmi významný buddhistický mnich Malého Tibetu Palga Rinpoche a po jejím ukončení rozvěsili na rozvaliny jejich kláštera modlitební praporky, které tam zůstaly až do dneška.
„Při rozvěšování praporků přišli policisté s varováním, abychom toho nechali, jinak přijdou problémy, avšak my jsme je tentokrát neposlechli. Tolik lidí zaráz prostě nebyli schopní odvést k výslechu,“ vzpomíná ředitel Norboo. „Když jsme plánovali první a druhou pudžu, chodili za mnou pamětníci naší vesnice a varovali mě, že určitě budou problémy. Rozhodl jsem se, že jim tentokrát nebudu naslouchat. Stejně tak když jsme skončili první tiskovkou konferenci, kde jsme uprostřed muslimského centra otevřeně a do kamer novinářů pojmenovali, jak se věci mají, řekli jsme si, že teď skončíme ve vězení … no a zatím jsme na svobodě,“ dodává ředitel.
I přes intenzivní dotazování ladackých přátel, zda existuje v buddhismu nějaký klíč, kdy bychom měli přejít z pasivity do asertivity, jsme nedostali jednoznačnou odpověď. Buddhismus se častěji věnuje tématu, kdy je možné opravedlnit násilí, než aby hledal hranici mezi pasivitou a asertivitou. Možná že nemáme dostatečné znalosti o buddhismu, ale s klidem můžeme prohlásit, že obyvatele Malého Tibetu a asi i Ladakhu je nemají také.
Téma ospravedlnění násilí pojímají různé buddhisté směry v různých historických momentech. Za nejrelevantnější považujeme, jak se touto otázkou zabývali Tibeťané. Například jeden z mnoha názorů je, že pokud někdo ohrožuje národ, náboženství nebo monarchii, je možné vůči němu použít násilí. A protože právě toho se dopouštějí komunisté, je možné vůči nim uplatnit násilí. Téma obhajoby násilí je v buddhismu citlivé téma, kterému bychom se dostatečně a obsáhle věnovali nějakém z budoucích článků.
PŘÍSTUP „MOUDŘEJŠÍ USTOUPÍ“ POMOHL ZÍSKAT DŮVĚRU MUSLIMSKÉ KOMUNITY. AVŠAK BEZ FACEBOOKU BY SE O NĚM NIKDO NEDOZVĚDĚL.
Muslimští náboženští vůdcové se rozhodli přejít do protiútoku vůči rozpínajícím se buddhistům. Na veřejných shromážděních se snažili motivovat následovníky, aby usilovali o navrácení původních pořádků. Proslovy jsou velmi náznakové, nepojmenovávají věci přímo ani nepobízejí věřící otevřeně. V rámci obsáhlé řeči sem tam pronesou slova jako „opovážlivost buddhistů“, „pravidla se nemají porušovat“, „buďte rádi, že jste v našem městě v bezpečí“, „muslimská komunita by měla být jednotná“, „měli byste pro to něco udělat“. Tamní muslimská komunita si to umí správně přeložit, a když vidí buddhistu s modlitebními praporky, hodí na něj kámen a schovají se za policejní auto. Muslimští náboženští vůdcové nemají přímou polickou moc, ale jejich vliv je natolik silný, že jejich vůli nadbíhá policie, úřady i politici.
Jedním z hlavních náznaků muslimských imámů bylo, že buddhisté začnou ohrožovat bezpečnost muslimské komunity. Důkazem podle nich je, že upořádali veřejné shromáždění přímo v centru města Kargil. Náznaky směřují na asociaci, že pokud už měli takovou drzost, začnou po vás zítra házet kamením, tak jako to děláme my.
V reakci na tento argument se Mulbečané rozhodli uspořádat další veřejné slyšení ve vesnici Mulbekh. Byl to krok, kterým chtěli demonstrovat, že nechtějí nikoho ohrožovat a že jim jde pouze o esenciální možnost realizovat svou náboženskou praxi. Buddhistickou inspirací pro tento rok bylo rčení dobře přeložitelné do angličtiny jako „give victory to opposition“, což má v češtině známý ekvivalent „moudřejší ustoupí“.
Nápad zorganizovat veřejné slyšení v Mulbekhu se zdál jako bláhovost, protože buddhistická komunita v Mulbekhu nepotřebuje ohledně diskriminace nic vysvětlovat. Předchozí asertivní přístup v Kargilu ale vyvolal zájem o téma a kargilští novináři se rozhodli sednout na tři čtvrtě hodiny do auta, aby si v Mulbekhu veřejné slyšení natočit. To na začátku nikdo neočekával. Novinářský záznam mulbeckého slyšení získal na sociálních sítích obrovský ohlas a výsledky ohlasu indikují změnu k lepšímu pro buddhistickou komunitu.
Ve veřejném slyšení Mulbečané vysvětlovali, jak komplikované pro ně je, pokud nemají v Kargilu žádné zázemí, kde by mohli přespat nebo realizovat své rituály. Pokud nemají klášter, nemohou pohřbívat své mrtvé a tím pádem se buddhisté nemohou v Kargilu usadit. Vysvětlovali, že poslední dva buddhistické obřady v Kargilu nebyly opovážlivým krokem porušujícím všechna pravidla, protože pro ně získali povolení od všech vládních institucí podle platných zákonů. Informovali také, že po realizaci druhého buddhistického obřadu pozvali tamní muslimské imány na společný oběd s buddhistickými rimpočem a že budou ve zvaním na oběd pokračovat i v budoucnu s nadějí, že nabídky budou někdy vyslyšeny.
Video z mulbeckého prohlášení získalo neobvyklé množství shlédnutí, sdílení, ale i pozitivních komentářů. Liberální a vzdělaní muslimští obyvatele Kargilu začali kontaktovat Mulbečany, aby jim vzkázali, že na jejich požadavcích není nic špatného. Moderátor zpravodajství řekl svůj osobní názor, že by apely měly být vyslyšeny. Také od politiků přišly náznaky podpory buddhistické komunity. Zdá se tedy, že přístup „moudřejší ustoupí“ si získal sympatie muslimské komunity, a buddhisté začali být pro muslimy důvěryhodní. Na druhou stranu bez nově nabyté politické nezávislosti na Kašmíru, pokrokovosti a vzdělání mladých muslimů v Kargilu, emancipovaných médií nebo otevřenosti sociálních sítí by přístup „moudřejší ustoupí“ sám o sobě nic nezařídil. „Dozvěděli jsme se o muslimech, kteří díky naší kauze v hlavních televizních zprávách a následujících videích na Facebooku poprvé poznali buddhistickou verzi příběhu. Doposud ji totiž slýchali pouze od muslimských imámů,“ vysvětluje ředitel Norboo.
ZÁVĚREM
Dění kolem kláštera jsme v posledních měsících sledovali na sociálních sítích našich mulbeckých přátel jenom ve formě obrázků bez patřičného komentáře. Následně nám ředitel Norboo naznačoval, že je to pro ně důležitá událost a bude rád, když se o tom patroni dozví. Jsme rádi, že se nám tentokrát podařilo sdělit důležitý příběh mulbecké komunity, ve kterém můžeme hledat inspiraci, jak se rozhodovat v naší, tak nevšední situaci – válku jsme u nás neměli skoro osmdesát let. Vidíme, že buddhisté jsou šikovní v příjímání těžkého osudu a jejich buddhistická filozofie v tom poskytuje dobrou oporu. Nicméně buddhisté také nemají problém bojovat za své zájmy a jsou schopni odložit tradiční úslužnost a mírnost. Buďme rádi, že se Mulbečanům podařilo kombinací asertivity a diplomacií dosáhnout posunu v jejich zájmech a že nedošlo k násilným nepokojům jako v roce 2006 – jak sami dnes zažíváme, násilnosti se velmi špatně navracejí zpět. V naší společnosti jsme již s předchozích stoletích, poznali že náboženská tolerance je ku prospěchu běžných lidí, a doufejme, že tato hodnota zapustí kořeny i v okolí vesnice Mulbekh.
