V průběhu minulého týdne oslavili v naší škole závěr školního roku. Jak už bývá zvykem, tančilo se a zpívalo se. V různých převlecích se parodovali lidi i situace. Přestože posledních pár měsíců chodily děti druhého stupně do školy, probíhá většina výuky již druhým rokem online. Méně kvalitní výuku by si již všichni přáli ukončit. Radši by se vídali osobně. Rodiče mají dětí doma již plné zuby. Konec online výuky je o to více očekáván s ohledem na skutečnost, že od začátku pandemie měli v naší vesnici pouze čtyři nakažené. Na druhou stranu stát snížil obtížnost závěrečných zkoušek a tolik vysněný a obávaný certifikát se teď rozdává skoro zadarmo. To je asi pro mnohé velmi příjemná odměna za všechna pandemická omezení.
V rámci závěrečné oslavy tamní parodovali třeba vesnickou oslavu, kdy nade všechny vyniká ředitel Norboo zcela vpravo. Představuje tradiční hlavu rodiny, otce, tak jak je většinou znají tamní obyvatelé - s rumem v ruce.
DĚTI DRUHÉHO STUPNĚ PÁR MĚSÍCŮ DO ŠKOLY CHODILY
V Malém Tibetu začíná školní rok v polovině března a končí na začátku prosince. Důvodem takového rozvržení jsou příliš velké náklady na vytápění himálajských škol v průběhu zimy. Na začátku března tohoto školního roku se děti po roce setkaly na prezenční výuku (více jsme psali zde). To jim bohužel vydrželo jenom 14 dní. V Indii vypukla epidemie varianty delta a všechny školy se zavřely. Děti byly na online výuce až do srpna. V tomto měsíci začala do školy chodit osmá až desátá třída. Od září potom zbytek druhého stupně, tj. navíc třídy 6 a 7. První stupeň se celý rok učil jenom z mobilu.
Školní setkání po tom co se škola v září otevřela celému druhému stupni
V KARGILU SE NETESTUJE A DÍKY TOMU JSME MĚLI ČÁSTEČNĚ OTEVŘENOU ŠKOLU
Situace v hlavním městě Malého Tibetu je mnohem horší než u nás ve vesnici. V Lehu byly školy zavřeny skoro celý rok, jsou zavřené restaurace a střídají se tam stále různá omezení. Nemoc je tam mnohem více rozšířená kvůli turismu, většímu výskytu sezonních dělníků a dalším faktorům významného města. Náš Mulbekh je sevřený mezi horská sedla a v porovnání s Lehem má vlastně takový přirozený lockdown.
„Většinou si stěžujeme, že jsme součástí okresu Kargil. Nicméně v porovnání s Lehem v případě dopadu na uzavírku škol jsme z toho tento rok vyšli dobře,“ bilancuje ředitel Norboo. „Děti musíme poslat domů podle toho, jak se nákaza rozšíří mezi obyvatele. Státní úřady i politikové v Kargilu nepracují tak efektivně jako v Lehu. V našem okresu máme tak málo případů koronaviru, protože se tu vůbec netestuje. Pohledem na čísla z toho potom Kargil vychází velmi dobře a školy se aspoň částečně otevřely,“ popisuje Norboo svůj názor na tamní situaci. „Nechci působit nezodpovědně, ale naše údolí je izolované, koronavirus se zde nešíří, a je proto absurdní, že máme zavřenou školu,“ uzavírá ředitel.
Více o rozdílech mezi okresy Kargil a Leh jsme psali v tomto článku.
Ředitel Norboo musel dětem v rámci závěru roku zazpívat bollywoodský song a u toho se přestrojil za nejslavnějšího bollywoodského herce Shar-u Khan-a.
CHOZENÍ DO ŠKOLY JE SPOLEČENSKÁ UDÁLOST, ONLINE VÝUKA NÁS O TO PŘIPRAVILA
Minulý rok probíhala výuka převážně tak, že učitelé nahrávali Youtube videa a děti si je následně přehrávaly. Dětem po pár měsících otrnulo a Youtube hodiny přestaly sledovat. Tento rok škola změnila strategii a vyučovala přes online konference a zároveň požádala rodiče, aby u toho byli s dětmi. Je úžasné, že internet je v naší vesnici již tak silný a spolehlivý, že připojení představovalo minimální limitaci. Pouze pár dětí z okrajových částí vesnice mělo špatné připojení. Stačilo však, aby docházely na výuku do sousedních domů, kde už připojení bylo v pohodě. Větším problémem byla skutečnost, že děti v průběhu výuky blokovaly smartphone svých rodičů.
„Bez ohledu na skutečnost, že děti se z online výuky osvojí menší množství znalostí, vnímám jako největší problém limitovaný sociální kontakt. Nemůžeme se každý den sejít se žáky ve škole, pozdravit se a naslouchat si. Chození do školy je společenská událost a online výuka nás o to připravila,“ popisuje Norboo jeho hlavní dojem z distanční výuky tohoto roku.
Na závěrečnou školní oslavu upekli tamní obyvatele koláč, což je také novinkou posledních let, která je v naší vesnici dostupná.
KDYŽ JE ONLINE VÝUKA TAK MIZERNÁ, PROČ JIŽ DRUHÝM ROKEM JSOU ZÁVĚREČNÉ TESTY ÚSPĚŠNÉ?
Na konci každého školního roku skládají studenti státní srovnávací zkoušky. Testy jsou většinou nesmyslně náročné a děti mají limitované možnosti se na ně připravit. Ať už třeba proto, že tomu nerozumí sám učitel, nebo že nevzdělaní rodiče nemají co poradit. Na druhou stranu výsledky testu v osmé a desáté třídě zásadně rozhodují o formování následujících studijních šancí. Rodiče, kteří dávají do vzdělání dětí většinou všechny jejich peníze s vidinou vize útěku z chudoby, potom na děti tlačí, že musí u testů uspět. Úspěchu jde dosáhnout třeba pouze memorováním učebnice. V naší vesnici kolují historky o testech s vyznamenáním, ve kterých bylo napsáno, že podrobnosti o tématu se lze dočíst v straně 135. Na druhou stranu jsou případy rozvrácených rodin nebo sebevražd dětí, poté co neuspějí u závěrečných zkoušek. Pokud pomineme extrémy, tak výše popsané principy vedou hlavně k tomu, že děti sice nemají znalosti, ale mají papír o absolvování školy.
Když ředitel i tento rok hlásil, že závěrečné testy dopadly výborně, nemohli jsme se ubránit otázce, jak je možné, že z mizerné online výuky jsou závěrečné testy již druhým rokem stále úspěšné? Dozvěděli jsme se, že vláda druhým rokem záměrně snižuje obtížnost testů. Například na vyznamenání stačilo dříve odpovědět 75 % otázek správně. Tento rok stačilo pouze 50 %. V některých případech zjednodušili testové otázky a v některých lokalitách dostali jenom potvrzení o absolvování ročníku, aniž by závěrečné testy dělali. Jsou to třeba taková místa Malého Tibetu, kde ještě není stabilní internetové připojení pro realizaci online výuky.
Více o závěrečných zkouškách jsme psali v tomto článku.
Tamní rodina, které je spokojená s jejich izolací v naší vesnici (viz následující odstavec)
V PRŮBĚHU PANDEMIE JE NEJLEPŠÍ BÝT ZAVŘENÝ V HIMÁLAJI
Když si to s trochou nadsázky shrneme, tak v Mulbekhu se koronavirus nešíří, nikdo nemusí mít obavy, že mu zemřou příbuzní. Děti nemusí chodit do školy a bez námahy mají zaručené, že dostanou vysněný certifikát o absolvování. Jestli to nakonec není pohoda být v průběhu pandemie zavřený mezi horskými sedly v himálajské vesnici?
Doufáme, že máte radost z toho, že i přes všechny pandemické komplikace se obyvatelům naší vesnice dobře daří. Díky, že je dlouhodobě podporujete jako Himálajští patroni. Doufejme, že už se nám v létě 2022 podaří školu po dvou letech osobně navštívit a ideálně společně i s některými z vás. Věříme, že místo online podpory budete preferovat společenskou událost vzájemného setkávání.