Koronavirus v Indii je na vzestupu. Naše škola je stále uzavřená a rodiče si dělají starosti: „jestli ty jejich děti nechytnou roupy, když je nezaměstná škola“. Obavy rodičů měly různou podobu, ale nikdo nečekal, že se starší děti a mladíci začnou bavit nečekanou zábavou, tzv. trekováním – prostě chození do hor pro zábavu. Když už všichni mladí doslova zmizeli do hor, sešli se rodiče, aby probrali dojmy. Přišli na to, že první, kdo v Mulbekhu vylezl nějakou horu, byli dobrovolníci z Česka a od nich to zpopularizoval Sonam.
„Jsem nadšený, jak Sonam představil trekování,“ popisuje ředitel školy Norboo. „Natočil video, kde všem řekl, co si mají vzít sebou, kde mohou v průběhu treku přespat, u jakých svatých míst se mají zastavit, jaké byliny mohou po cestě sbírat atd. Pro ostatní byl super návod, jak chodit po horách,“ doplňuje ředitel.
Náš Sonam takto představil výstup na horu Qjon-li. Hned druhý den po zveřejnění videa vyrazily další skupiny mladých z vesnice do okolních hor. Strávili tam jednu až dvě noci a potom se vrátili zase domů. To vyvolalo další vlny nadšenců pro treking. Postupně z naší vesnice mladí skoro úplně zmizeli. Rodiče jenom pozorovali ohně plající na tamních kopcích a zkoušeli odhadovat, které světýlko je založeno zrovna jejich dítkem.
V Malém Tibetu a jeho tradiční kultuře nikdo neměl důvod zdolávat vrcholy. Do hor se chodilo pouze pro sběr bylin nebo pasení dobytka, popřípadě se v hornatých údolích sbíralo dříví. Nikdo si nedokázal představit, že by si někdo z naší vesnice šel ve volném čase vylézt místní pětitisícovku, a ještě si tím odpočinul nebo získal něčí respekt. Zcela absurdní dojmy vyvolávali první dobrovolníci v Mulbekhu, kteří: „letěli přes celou planetu, proto aby u nás ve vesnici šli do hor?! Vždy my do hor posíláme jenom ty, na které zbylo pouze pasení ovcí“
V průběhu posledních 13 let se pro tamní obyvatele stalo pasení dobytka, sbírání dříví i bylin zbytečně náročné v porovnání s nákupem zboží v obchodě. Ve srovnání s dřívější dobou hory zcela osiřely, a to až do minulého týdne, kdy díky místním návštěvníkům zase ožily.
„Když viděli rodiče nevšední zájmy jejich dětí, začali chodit s nimi,“ přibližuje náladu ve vesnici Norboo. „Byli jim schopni dát mladým další tipy, kde se dá přespat, jak se ubránit proti medvědovi nebo vlkovi, jaké bylinky se dají sbírat na dobití energie, protože si to ještě pamatovali ze svého dětství. Díky trekování se rozjela nečekaná generační výměny zkušeností. Díky českým dobrovolníkům, že nám pomohli tuto volnočasovou aktivitu objevit,“ uzavírá ředitel Norboo.
