Na fotce je Stanzin Chosgyal. Je to první dítě s postižením (pravděpodobně mentálním), které začalo navštěvovat naši školu. V jeslích je společně s ostatními dětmi a prospívá to všem. V tamní kultuře je postižení tabu, a tak je pobyt Stanzina v naší škole velkým krokem tamní společnosti i školství.
Stanzinovi rodiče si s dítětem, které není stejné jako ostatní, nevěděli moc rady. Drželi jej zavřeného celou dobu doma v jedné místnosti a ven jej nepouštěli. Jednak proto, aby si neublížil, ale taky, aby sousedi nedostali „náboje na pomluvy“. Často jej okřikovali protože „slušný kluk se takto nechová“. Pochopitelně se to Stanzinovi nelíbilo. Začal být agresivní vůči rodičům, ale i sobě.
I když se vám přístup Stanzinových rodičů může zdát divný, v tamní společnosti je to standard. V hlavním městě Malého Tibetu je pouze jedna škola pro děti s postižením. Je tam přibližně 15 dětí, se všemi možnými postiženími (například vozíčkáři společně s dětmi s Downovým syndromem), dvěma učitelkami bez jakéhokoliv odborného vzdělání a s každoroční licitací, zda škola bude i další rok otevřena. Běžné školy děti s postižením nepřijímají. V Malém Tibetu žije 300 obyvatel a s trochou fantazie si jde představit, kolik dalších postižených dětí je odsouzeno na celoživotní uzavření v domě jejich rodiny.
Stanzinovým rodičům poradil lékař, aby jej zkusili poslat do školy. Ve státní škole vedle jejich domu sice souhlasili, ale už nebyli ochotni cokoliv navíc udělat, aby kluka, co v pěti letech ani nemluví, začlenili do kolektivu dětí, které se učí počítat. Takže tento pokus po pár dnech ztroskotal.
Ředitel naší školy jim jednak odpustil přihlašovací poplatky (přece jenom to byl pokus s nejasným výsledkem). Taky nařídil mamince, aby do školy v počátku chodila se Stazinem. Dále instruoval učitele, aby Stanzina nic neučili a pouze jej nechali společně s ostatními dětmi. Po čtrnácti dnech si náš hendikepovaný kluk ve škole perfektně zvykl, užívá si aktivity s ostatními dětmi, které jej přijali mezi sebe, a nové prostředí mu evidentně prospívá.
Flexibilnost naší školy oceňují také rodiče. V předchozích letech chodilo do jeslí kolem 5 dětí a tento rok je tam rekordních 15 dětí. Toto množství taky vylepšilo celkový počet studentů ve škole, které se tento rok poprvé v historii přehouplo přes 250! Naší škole z celého srdce gratulujeme k první úspěšné „self-made“ inkluzi a třeba se jednou budeme učit my od nich, jak se ta inkluze dělá.
Máte z toho radost? Tak sdílejte tento příběh na sociálních sítích.
