Ve škole v Mulbekhu začal nový školní rok. V tento den se jednak sejdou děti, ale taky se řeší, kdo bude ve škole učit. V předchozích letech to byl pro ředitele perný moment. Běžně se stávalo, že se ve škole objevila pouze polovina učitelů, kteří na konci roku slíbili pokračování. Teď už je učitelský sbor složen z lokálních učitelů, kteří ve škole pracují dlouhodobě. Tento rok mezi nimi přibyl i nový učitel tělocviku – SonamStanzin – ten milý kluk, který byl na podzim v ČR.
„Děti již tolik nesportují, jako jsme sportovali my. Jsem moc rád, že je v rámci hodin tělocviku mohu ke sportu nadchnout“ říká Sonam. „Při návštěvě Česka jsem byl fascinovaný tím, jak moc dbáte na sportovní aktivity. Myslím, že bychom u nás mohli na začátek uspořádatMulbecký maraton.“
Když ředitel naší školy v roce 2008 nastupoval, pracovalo ve škole pouze 6 učitelů. Ani jeden nebyl místní – tj. nebyli původem z Malého Tibetu. Ředitel musel zvýšit počet učitelů a zajistit, že budou mít bakalářský nebo magisterský titul s rozšířením o pedagogické minimum. Takové lidi byl problém sehnat pro školy v hlavní městě, natožpak pro malou školu na vesnici, bez elektřiny, jídelny, kanceláří a s nuznou výplatou pro učitele.
Škola se tedy stala přestupní stanicí pro cizí lidi, kteří hledali lepší práci. Nově najatí učitelé zůstávali ve škole většinou jeden rok, ale někdy pouze jeden měsíc. Prostě ráno přišel ředitel Norboo do školy a zjistil, že se mu přes noc vypařil učitel a nikomu nedal ani vědět. ObyvateléMulbekhu nechtěli, aby ve škole pracovaly jejich děti, protože „když už máš ten titul, tak přece neskončíš v této škole“.
Aktuálně ve škole pracuje 18 učitelů.Z nich 13 je přímo z vesnice Mulbekh, dva z hlavního města Leh a tři z indického státu HimachalPradesh. Když už noví učitelé ve škole začnou pracovat, zůstávají většinou na pořád.„Dříve jsme učitele zoufale hledali a teď pořádáme na nové pozice výběrové řízení,“ říká ředitel Norboo.
Nový učitel Sonam je jednak takový správňák s pozitivním a zodpovědným přístupem, ale taky je to již moderní a vzdělaný kluk. Pro ředitele představuje Sonamněkoho, kdo je mu rovný a kdo jej jednou může na pozici ředitele nahradit.
Změnu v přístupu způsobila jednak vyšší výplata pro učitele a lepší vybavení školy, ale taky nevšední aktivity, jako je prázdninov dobrovolnictví nebo třeba výuka hokeje. Pozitivní kredit přinesla také návštěva Dalajlámy, díky níž si škola vysloužila podporu místních politiků. Jednou větou to shrnul Sonam, když nastupoval: „Nemusíte mi děkovat, pro mě je to čest pracovat v naší škole.“
Děkujeme i vám, že podporujete naši školu, a doufám, že se taky cítíte hrdí.
