„Děcka, jak vypadá autobusová zastávka?“ ptal se dobrovolník Vojta. Děti z naší školy reagovaly: „Nevíme, co je to autobusová zastávka. Slyšel jsem, že v Lehu (hlavní městě Malého Tibetu) něco takového je, nebo možná v Džamu (hlavní město indického státu)“. O to více byly děti překvapené, když začaly navrhovat design vlastní zastávky v jejich vesnici v rámci hodin základů architektury, které vedl Vojta Kořalka v průběhu září.
„Rád bych se tam vrátil,“ říká Vojta po příjezdu z Malého Tibetu, „ale hlavně kvůli škole a dětem, a abych mohl ve výuce dál pokračovat. Celé mi to dává smysl a myslím, že ten projekt dobře funguje.“ Vojta učil děti jak dělat skici, perspektivu, jak vypadá architektura různých měst na světě a s jakými se potýkají problémy. Děti potom učil kreslit 3D modely v programu SketchUp, což se setkalo s náramným úspěchem u dětí.
„Děti chodily do školy klidně i ráno a zůstávaly po škole, jak je to bavilo,“ říká Vojta. „Jejich upřímná radost z toho, když se jim něco podařilo, mě na tom pobytu nejvíce bavila. Taky pro mě bylo inspirativní, když přerušily internet nebo elektriku, nikdo si toho nedělal velkou hlavu, protože život jde i bez toho“.
„Až pojedu příště do Mulbekhu rád bych učil děti více o dopravě. Zjistil jsem, že děti neví, jak vypadá metro, z čeho se skládá letadlo a jak může létat. Taky nedokážou odhadnout velikost obyvatel ve městech nebo jejich vzdálenost. Překvapilo mě, že znají různé historické události, ale neumějí je zasadit do historického kontextu,“ plánuje další pobyt Vojta. „Taky mě překvapilo, že jsem za pobyt zhubnul 10 kilo :-),“ zakončuje.
