1. Jak si se o projektu Brontosauři v Himalájích vlastně dozvěděla a co tě vedlo k účasti přímo na místě?
Do Malého Tibetu jsem se dostala díky manažerce bikramjógy Lence Jaklové, která se mě letos
v lednu zeptala:"...ty seš takovej blázen, nechceš jet do Tibetu pomáhat učit děti?", a já jsem ani na okamžik nezaváhala. Dlouho jsem plánovala cestu do Asie, ale kvůli dceři jsem neustále vyčkávala. Tady se spojilo příjemné s užitečným. Mohla jsem s sebou vzít i Sofii, která zjistila, jak se žije v Ladakhu a jako bonus jsme mohly cestovat a pomoct dětem.
2. Dopředu jsi asi nevěděla, co takový kurs obnáší a jak náročný „učební plán“ máš pro děti
připravit?
Měly jsme připravený výukový plán zaměřený na angličtinu a dramatickou výchovu, který měl být zakončen krátkým představením pro rodiče. Vybrala jsem Mauglího, protože charaktery zvířat výborně korespondují s lidskými vlastnostmi. Co jsme nikdo z nás netušil, jak budou děti učenlivé, otevřené a jak budou reagovat. Velmi příjmně nás překvapily - jsou úplně stejné jako děti, které znám. Jen nejsou tolik "zanesené" počítači.
3. Jaké byly první pocity po příjezdu? Ubytování, zázemí, první setkání s dětmi?
Cesta byla delší, než jsme přepokládali, protože jsme nemohli přistát v Lehu (hlavní město Ladakhu), kvůli nepřízni počasí. Putovali jsem tedy další tři dny přes muslimské město Srinagar a po dvou dnech tam autem 16 hodin přes území Kašmíru. V celém svém životě jsem neviděla krásnější přírodu, než je v Kašmíru. Z okna auta jsme pozorovali pasoucí se divoké koně u horské říčky, ovce a kozy na stráních té panenské přírody. Obrácenou mincí těch neuvěřitelných “pohledů” byly stovky ozbrojených vojáků a trošku nebezbečná cesta. V Lehu jsme pak měli pronajatý malý, čistý pokojík se sprchou, v hostelu Chandan, který byl blízko Shanti stupy (viz. foto), což bylo naše oblíbené místo k večerním procházkám. Odtud jsme vyjížděli na výlety, na rafty... Po 14 dnech strávených v Lehu - což je pro mě takový tibetský Český Krumlov všude spoustu obchůdků, výborných restauracích, intelektuálů a muzikantů z celého světa - jsme odcestovali do malé horské vesničky Mulbekh. Tam Brontosauři v Himalájích pomáhají stavět nové učebny a internát pro děti, které bydlí několik hodin cesty od školy a dobrovolníci "občerstvují" dětem učení zabavnější formou výuky.
4. Tvůj manžel děti údajně zaujal nácvikem nějaké známé skladby na kytaru? Co to bylo? A proběhl nějaký „himalájský koncert“? :- )
Viktor jim vybral píseň “Life is Life”, která je v rytmu reggae, a ta se jim velmi zalíbila. Po deseti dnech drilování se ji tři kluci naučili na kytary a odehráli ji společně s Viktorem na závěrečném koncertě. Popěvek "na-ná-ná-na-na" už pak zpívala celá škola. :)
5. Jak děti přijímaly tvůj program a můžeš se podělit o nějaký „silný zážitek“ při kontaktu s dětmi, např. nějaký příběh?
Celý program jsme měly připravený právě s Lenkou, která výborně ovládá angličtinu a já měla připraveny hry a scénář Maugliho. Takže jsme děti nejdřív rezehrály hrou, pak nasázely slovíčka, pak zkoušely představení a zakončily to zase hrou. Děti byly nadšené! Dostaly jsme od pana ředitele velkou pochvalu, protože prý nikdy neviděl 40 děti na jevišti dodržovat takovou disciplínu. To pro nás byla opravdu velká satisfakce. Žádný dojemný srdcervoucí příběh nemám... Pro mě to byly silné prožitky po celou dobu, co jsem s dětmi pracovala, a to díky jejich pokoře a spontánnosti. Při seznamování na otázku, co je pro ně v životě nejdůležitější často odpovídaly: “čtení, učení a disciplína”.
6. Jak jsi zvládala tamní prostředí? Jídlo, voda, hygiena..?
Je fakt, že jsem se trošku lekla Dillí, ale bylo to dáno spíš tím, že jsem byla po 16ti hodinové cestě unavená a nevyspalá. Jinak celý Ladakh, který je rozprostřen v pohoří Himaláj, byl celkem čistý. Jinak se zvládá přírodní špína, než ta městská. Co se týče hygieny, museli jsme v Mulbekhu hodně šetřit vodou, protože na celou školu byly akorát dvě pumpy s omezeným množstvím na den. Byla to voda pro 240 lidí na pití, vaření, umývaní, splachování záchoda atd. Se Sofií jsme se chodily mýt dolů do vesnice k řece, anebo to zvládaly z půlky kbelíku studené vody.
7. Podnikali jste treky do hor? Loni byla v místě Světlana Nálepková a málem tam prý nepřežila, protože podcenila aklimatizaci a ještě se na přímém slunci spálila...
Ano, a to byly pro mě nejkrásnější chvíle! Nevím, proč měla paní Světlana potíže... Mně bylo jasné, že se musíme namazat krémem, vzít si pokrývku na hlavu, hodně pít a na výlet vyrazit, až když nebudeme unavení. To jsou asi základní pravidla, která když dodržíte, můžete si treky pořádně užít!
8. Jak by mohli projektu pomoci například čtenáři webu iGlanc.cz?
Čtenáři by se, například, mohli stát tzv.”Himalájským patronem” nebo odjet na “kurz budhismu”, čímž podpoří rozvoj školy, koupí dětem učebnice, proškolí učitele atd., a zároveň si užijí spoustu nevšedních zážitků... A vůbec, veškeré info najdete na www.brontosauřivhimalájích.cz. :)
Fotografie:
