Kniha Příběhy Malého Tibetu

Khina Příběhů Malého Tibetu o minulosti, současnosti a budoucnosti Malého Tibetu napsaná obyvateli vesnice Mulbekh je vydána v České republice i Malém Tibetu a přejeme si, aby se čtenář díky knize mohl zamyslet nad skutečností, že se život v Malém Tibetu mění. Koupí knihy podpoříte školu ve vesnici Mulbekh.

Ukázka z knihy

„Musíme to zařídit tak, aby se oženil tady v Ladaku,“ shodli se po krátké poradě jednomyslně. „Zkrátka mu tu najdeme tu nejvíce atraktivní dívku. Však jich tu máme dost.“

Takže se vydali za inženýrem Norbuem, aby se ho zeptali, jestli by dal přednost inteligentní, vzdělané dívce, nebo spíše nějaké z královského rodu. Tajně doufali, že nebude chtít tu vzdělanou, protože jich tu bylo pomálu. Zato princeznu měla každá oblast Ladaku, každé větší údolí.

Inženýra to překvapilo a pobavilo. Vida, z obyčejného hocha se stal někdo, komu dělají návrhy, jako by byl princ nebo zahraniční ministr. Chvíli přemýšlel a pravda byla, že by rád zůstal v Ladaku. Cítil, že by bylo naplňující zrealizovat tu mnoho skvělých projektů. V Anglii by byl jen jedním z mnoha. Musí však využít příležitosti, že se bojí, aby jim nezmizel. Je potřeba dělat trochu okolky. A navíc, vybrat si ženu na celý život, to není jen tak.

Proto řekl: „Jestli chcete, abych zůstal v Ladaku a oženil se tu, pak si chci vybrat dívku z královského rodu. Najděte mi takovou, která by se chtěla za mne vdát, ale ještě než budu souhlasit se svatbou, chci vidět její fotografii.“

„Fotografii?“ zopakovali překvapeně, vůbec nevěděli, o čem mluví.

„Obrázek. Chci vidět, jak vypadá,“ vysvětlil Norbu.

„Ach, ano, jistě,“ řekli lídři a přemýšleli o nějakém dobrém malíři.

„Mohu vám pro ten účel půjčit svůj fotoaparát,“ dodal inženýr a vyndal z tašky foťák, který si pořídil v Anglii.

Tato knížka vás vezme na dalekou cestu do Malého Tibetu. Tam v Himalájích leží pro nás středoevropany docela jiný svět. Ale možná někdy máme až idealistické představy o tom, jak tam žijí mniši i obyčejní lidé. A život se rychle mění. Tam, kde ještě nedávno nebyla ani prašná cesta už dnes po nové silnici proudí desítky aut. Vedle domů z hlíny vyrůstají betonové stavby.

V této knize je mnoho příběhů, některé vypráví o minulosti Malého Tibetu, jiné popisují současné osudy lidí, s kterými jsem měl možnost hovořit, a nakonec se zde objevují i přání a vize do budoucna. Jaký bude Malý Tibet, jaký by ho chtěli jeho obyvatelé mít, čeho se obávají? Společně texty, příběhy a komentáře k nim tvoří jakousi koláž, která by mohla vyjevit v nových souvislostech skutečný, současný život lidí v oblasti Ladak, někdy též nazývaný Malý Tibet, a tradici, z které čerpá.

Je jasné, že v dnešní době se všechny kultury vzájemně prolínají. Z naší planety se stal jeden veliký společný organismus, který je živý a vyvíjí se. Snažit se zachytit čistou tradiční kulturu jedné společnosti, jedné oblasti, byť po léta velmi izolované, je velmi nesnadný úkol. Jak oddělit tu původní kulturu od vlivu sousedních zemí, Číny, Indie? A proč vlastně?

Když jsem se setkával s lidmi z Ladaku a zaposlouchal se do příběhů, které si pamatovali, přišlo mi najednou nedůležité rozlišovat, odkud přesně příběhy pocházejí. Proto jsou tu všechny. Vzájemně se doplňují, vzájemně se ovlivňují. S krátkým úvodem, který vám pomáhá zorientovat se v tom, kdy který z nich vznikl a kde se odehrává.

Chtěli jsme, aby to byla kniha pestrá. A tak v tomto špalíčku najdete jak pohádkové a lidové, tak náboženské, tedy buddhistické příběhy, protože buddhismus velmi ovlivňuje každodenní život obyvatel. Pak jsou tu skutečné osudy lidí, které jsme potkali a kteří měli co vyprávět. U nich se minulost, přítomnost a budoucnost spojují v jeden celek. Nakonec tu najdete i příběhy zcela nové, které vznikly z kreativní práce dětí ve škole Spring Dales Public School, kde jsem po celou dobu svého pobytu v Malém Tibetu, konkrétně v údolí Šargol, vedl dílnu tvůrčího psaní a vyprávění.

Pro ilustrování knihy se nám podařilo získat Tseringa Samfela, který mi také celou dobu pobytu v Mulbeku sloužil jako skvělý průvodce. Viděl jsem jeho obrázky na zdech školy a líbily se mi. Jeho ilustrace jsou určitě zajímavé jak pro českého čtenáře, tak pro samotné ladačany, neboť i oni se dočkají své anglické verze knihy. Všechny události jsem převyprávěl podle svého. Věřím, že jsem s lidmi a jejich příběhy pobyl dostatečně dlouhou dobu v Himalájských horách, aby do mě vstoupila jejich esence. Tu jsem pak volně rozprostřel na stránky papíru. A byl jsem často překvapován, jak často se příběh psal sám, jednoduše a jasně, a odhaloval mi nové souvislosti a detaily. Jsem velmi vděčný za takovouto práci a děkuji Malému Tibetu a jeho kultuře, že mě mnohému naučily.

Luboš Pavel