Faisal opouští ČR. „Byl to životní zážitek, byla to má první zahraniční cesta mimo Indii, myslel jsem si, že má životní cesta bude maximálně cesta do Thajska, ale nikdy jsem si nemyslel, že navštívím Evropu,“ popisuje své dojmy. „Ale teď budu celý víkend spát jenom spát. Nedokázal jsem si představit, že budu mít tak intenzivní program.“
„V průběhu pobytu jsem potkal spoustu zajímavých lidí, dostal jsem se na spoustu super míst, taky jsem měl čas prohlídnout si nějaké památky… Vlastně nejlepší byla ta kompozice programu“. Toto hodnocení bychom si dovolili trochu uvést. Nám připadlo, že Faisal přijel na začátku lovit selfíčka s památkami. Odhadujeme, že mladí lidi z Malého Tibetu mají cestování asociováno pouze s tím, co vidí na Instagramu u ostatních. Když s ním proběhl Jirka Karlův most s tím, že „na památky se můžeš podívat internetu, teď musíme připravit koncerty,“ měl asi smíšené pocity. Ale vypadá to, že na konci poznal, že cestování můžeš být i o propojování komunit, lidí a o hledání společné cesty a smyslu. Takže od selfíček k lidem, to je myslím super výsledek, viz další odstavec.
„Ta oslava 500 Himálajských patronů byla úžasná. Potkal jsem tolik lidí, kteří byli v Malém Tibetu, znali můj rodný kraj, podporují vzdělání v Malém Tibetu. Všichni chválili Jirku, že bez něj by to nebylo. Tolik z nich mi zajistilo zajímavý program, mohl jsem se podívat k nim domů, do práce a užít si legraci na společných akcích,“ hodnotí Faisal zážitky.
Faisal měl v průběhu pobytu dva koncerty na akci Světlo porozumění, jeden konce společně Vesnou, a zpíval píseň Juley při různých příležitostech snad třikrát denně :-). Podíval se do Prahy, Brna, Košic, Zell Am See, Jeseníku, Olomouce a Budapešti. Naučil se lyžovat na Kaprunu, nasvítili folklórní soubor, nahrávací studio, jamovací odpoledne s hudebníky, základní a uměleckou školu, konferenci o budoucnosti hudby Nouvelle Prague, Muzeum hudby a koncert Vivaldiho v Rudolfinu. Nevyšla nám však žádost o jeho vystoupení na demonstraci na Letné.
Na druhou stranu někdy působil trochu ztraceně a jakoby bez zájmu. Například Evu iritovalo, „že v průběhu Vivaldiho celou dobu koukal do mobilu, tak proč jsem se vůbec snažila mu to organizovat?!“ Jirka si však myslí, že to není tak jednoduché. Faisal byl jednak poprvé v zahraničí, doposud byl zvyklý na úzký okruh kamarádů, a najedou cizí prostředí. V Malém Tibetu je hvězda, která nemůže ani vyjít na ulici bez toho, aniž by na něj naskákali lidi s žádostí o podpis. Ale tady jej nikdo nezná, a když mu druhý den pobytu omezili vystoupení na koncertu Vesny, protože zpívá falešně (a skutečně falešně zpíval), muselo to u něj vyvolat smíšené pocity. Muselo mu dojít, jak málo mu stačí, aby byl nejslavnější v Malém Tibetu, kdežto v ČR jak se dětí hudebně vzdělávají již od malička, a jaká je úroveň i toho nejběžnějšího hudebníka v porovnání s ním :-). Taky má Faisal relativně silnou závislost na sociálních sítích. Takže na začátku to pro něj bylo hodně smíšených pocitů z nových situací. Ale na konci již zářil jako baterka, vyprávěl, co se všechno naučil, a dostal se na tu pravou vlnu – tedy „jsem tu proto, abych se něco nového dozvěděl, má cesta je o lidech a společnosti, a ne o památkách“.
Nejlepší hlášky byly: Faisal: „Lyžování bylo největší dobrodružství mého života“. My na to: „A co ježdění autem v Himálajích, to není dobrodružné?“ On: „To není, to je přece úplně normální.“ Celou dobu opatrně obcházeným tématem byla kvalita hudebníků u nás a v Malém Tibetu. To vyvrcholilo návštěvou Rudolfina, kde Faisal řekl: „Jak dlouho to asi trénovali? Vždyť tam hraje dvanáct nástrojů a všichni hrají stejně, to přece není možné?!“
Moc díky všem za organizování Faisalova programu v ČR, díky, že jsme chtěli Faisala něco nového naučit, a doufám, že jste se dozvěděli i něco nového o sobě samých.
