Pozvali jsme sochaře z Malého Tibetu Chemata Dordžeje. Ten měl pro Himálajské patrony seminář tradičního tibetského umění jako poděkování za jejich podporu. V průběhu Chematova pobytu jsme taky domluvili jeho účasti na sochařském symposiu Cesta Mramoru v srpnu 2020. Navštívili koncert Zrní a Patricie Fuxové s Vesnou, divadla se Zdeňkem Piškulou, pražské synagogy s Petrem Gyorim, galerie, výstavy a památky atd. myslíme si, že se podařilo inspirovat nás i Chemata.
Na semináři kreslili účastníci v sobotu mandalu velikosti 20 X 20 cm. Chemat nám nejdříve představil různé podoby mandal a taky jejich postupný historický vývoj. Dozvěděli jsme se, že pouze buddhismus má symboly jako mandala (symetrické kresby). Potom přišel Chemat s nápadem, že by si čtveřice účastníků mohiy nakreslit každá vlastní mandalu a když se spojí všechny dohromady, udělá se jedna velká mandala. V neděli kurz umění pokračoval vytvořením jílových soch. Chemat přiblížil účastníkům, jak zpracovat jíl, který si přivezl ve formě kamene. Ten naškrábal na písek a potom rozmočil ve vodě. Následně přidal vatu a dlouho zpracovával. Výsledná hmota byl neuvěřitelně flexibilní a účastníci si z ní zkusili udělat Buddhovu ruku. Chemat jim potom ukázal, jak se dělá Buddhova hlava.
Chemat nebyl příliš mluvný, takže když jsme se jej ptali na jeho dojmy z různého programu vždy jsme se dozvěděli vždy strohé „very nice castle, event, concert“. Na naše naléhání na další dojmy, se vždycky ještě chvíli zamyslí, co dalšího dodat, chvíli se odmlčel a potom dodá pouze „Yeah“, čímž stvrzuje předchozí vyčerpávající sdělení. Akorát když jsme mu představili historii židovské komunity donutili jsme jej vyhnout se tradičnímu hodnocení místo „Nice“ použil „interesting“ … takže „very interesting“. V rámci poslední události, moderní pojetí divadla Romeo a Julie se Zdendou Piškulou, jsme se jej tedy již ani neptali co na to říká. Jenže Chemat to komentoval „Si myslel, že jej to příliš nebude bavit. Divadelní hru Romeo a Julie znal ze školy dobře, ale takovéto pojetí si ani nedokázal představit. Myslí si, že kdyby podobné provedení udělali taky v Malém Tibetu mělo by to u veřejnosti úspěch, ale že na tradiční provedení nikoho moc nezajímalo. Na otázku, jestli Chematovi nevadila příliš otevřená sexualita nebo jak herci mluvili sprostě říkal, že nevadilo (což zase překvapilo nás, protože doposud vždy ladačané reagovali na naši otevřenost stylem „Sodoma Gomora“). Chemat taky říkal, že i v Indii se nesetkal s moderními interpretacemi, že tradiční indické dovadlo je hrozně svázané a podobný provedení si nedokáže představit ani tam.“ … takže nám asi chtěl nakonec ukázat, že na to má … ale možná to byl i výsledek že jsme si jeho strohé hodnocení trochu dobírali.
