Tento rok jsme vyzkoušeli nový způsob, jak vtáhnout více lidí do pomoci v rámci benefiční himálajské výzvy. Před každou výzvou si mohli kamarádi účastníků vsadit, jestli výzvu dají. Pokud ano, tak se ze sázky stane dar pro himálajskou školu. Pokud nedají,peníze se vrátí zpět nebo se přesunou k další výzvě. Tento rok si na naše účastníky vsadilo 132 lidí a díky nim se podařilo vybrat 200 000 Kč!
V průběhu cesty jsme viděli každou příchozí sázku. Účastníci hned viděli, kdo na ně a kolik vsází a o to více je motivovalo se ozvat domů, aby jejich přátelé taky přihodili. Mezi účastníky byli čtyři zaměstnankyně vinohradské nemocnice a nemocniční tým byl jedním z nevětších sázečů, respektive dárců. Zájem i reakce na sociálních sítích s absolvováním výzev rostl, a myslíme si tedy, že to lidi čím dál více bavilo.
Účastníkem byl také herec Zdeněk Piškula, který uváděl všechny videa z akce.
Náročnost jednotlivých výzev postupně narůstala. Motorky dokončilo všech 8 jezdců, a i když jsme jeli dvě hodin po tmě, byla stále dobrá nálada. Hned po nasednutí na raft se však jeden z raftů převrátil v obrovské peřeji a všichni si pár minut poplavali. V jeden moment to vypadalo, že to polovina již vzdá, ale nakonec zůstal na břehu definitivně pouze jeden účastník. Stok Kangri bylo zcela nejtěžší a na jeho vrcholu stanuli pouze 4 účastníci.
V průběhu cesty jsme vždy aktivně sledovali, kolik je vsazeno. Kamarády jsme se snažili motivovat k sázení dalšími sportovními výkony nebo různými bláznivinami. Zdeněk Piškula se například upsal k tomu, že když se vybere na druhou výzvu 60 000 Kč, sjede jednu peřej na kajaku, na kterém nikdy doposud nejel. Když se to skutečně vybralo, moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec to zvládl.
Natáčet a posílat videa z akce nebylo jednoduché. O natáčení a střih se postaral úžasný Petr Kubík, který každé video postříhal s notebookem na klíně v autě na himálajských, tedy sakramentsky nerovných cestách, zatímco jsme se přesouvali z jednoho místa na druhé. Také moc děkujeme partnerům ZEISS Camera Lenses CZ a AYRA grip, kteří Petrovu práci podpořili. Odeslat videa na sociální sítě znamenalo spoustu probdělých nocí, v průběhu kterých fungoval internet, nebo nahánění mobilního signálu a telekomunikačních věží – ve stylu jedu k ní půl hodiny a možná dostanu 4G internet.
Zdeněk Piškula velkoryse nabídl svůj instagram se 130 tisíc sledujícími k propagaci akce. Hned na začátku pobytu si však nechtěně účet zablokoval při nahrávání úvodního videa. Jedna probělá noc tedy padla na reaktivaci Zdeňkova účtu. Zdeněk také musel vystát spoustu kousavých poznámek od kamaráda Ondry Hyneše ve stylu: „Jednou tady jel jeden český herec, který to měl celé zpropagovat přes instagram, a hned na začátku si zablokoval účet a vůbec nic tady neudělal“.
Jeden člen našeho týmu byl bývalý student naší školy Jigmed. Ten je nadšený filmař a fotograf, a tak jsme jej vzali jako asistenta filmaři Petrovi Kubíkovi, aby se od něj/nás něco naučil a mohl se aktivně podílet na podpoře naší školy. Jigmed s námi jel poprvé na raftu. Jak už víte, po první minutě, co sedl do raftu, se raft převrhl v obrovské peřeji a všichni deset minut plavali, než se vzájemně zachránili. Poté, co jsme vytáhli i Jigmeda, jsme se dozvěděli, že neumí plavat a že poprvé plaval v nějaké řece. Za dva dny potom se přiznal, že měl hrozný strach, protože se jeho dva kamarádi před dvěma lety utopili v řece. Nicméně hádejte, kdo první seděl v raftu po jeho převrácení, zatímco se se naši účastníci nechali asi deset minut přemlouvat k tomu, aby pokračovali? Pro místní obyvatele musíme do dalšího roku ještě trochu ztížit obtížnost.
Jsme pevně přesvědčeni, že se všichni dobře bavili. Model sázení hodnotíme jako úspěšný a do dalšího roku bychom rádi zavedli možnost sázení na konkrétního účastníky, nikoli na celou skupiny (tedy sázím si na tátu Pepu 2000 Kč, že vyleze Stok Kangri, místo letošního sázím na celou skupinu 2000, že aspoň jeden z nich vyleze Stok Kangri).