V průběhu prázdninového dobrovolnictví jsme společně s dobrovolníky navštívili místní statní školu. V průběhu návštěvy jsem si všichni mohli dobře uvědomit, co se řediteli Norboovi podařilo v průběhu posledních 10 let. Když ředitel před deseti lety nastoupil do školy, měla škola pouze 80 dětí a byla skoro před zavřením s ohledem na malou poptávku od komunity. V současnosti má škola 240 dětí a za deset let zdesetinásobila operační obrat a ztrojnásobila počet zaměstnanců.
V Malém Tibetu je státní a soukromé školství. Státní funguje již 40 let, je zadarmo, má stálý personál a má systematicky rozmístěné budovy po Malém Tibetu a tím zajištěnu dobrou dostupnost pro děti. Nicméně od samého počátku až do současnosti nezvládá vzdělat děti – dětí které škol vyjdou nemají dobré znalosti a u maturity na konci desáté třídy většinou propadnou a nemohou na další studia.
Po neúspěšných pokusech o reformu státních škol se v Malém Tibetu se rozjelo soukromé školství. To už vzdělat dětí umí, nicméně je placené a školy jsou převážně ve městech. Pokud rodina má aspoň trochu financí navíc okamžitě posílá dítě do soukromé školy. Bohužel však většinou do hlavního města Malého Tibetu a dítě tak žije v odloučení od rodiny. Pokud rodina finance nemá, pošle dítě do školy státní, která je hned vedle jejich domu nicméně s vidinou že příliš vzdělané nebude. Prosperující soukromé školy na vesnici jsou zcela výjimkou.
Když jsme navštívili státní školu, zjistili jsme, že ve škole jsou jenom muslimské děti (ve vesnici Mulbekh je smíšená populace – polovina muslimů a polovina buddhistů). Když jsme se zeptali, kde jsou buddhistické děti, dostali jsme odpověď, že v posledních letech všichni odešli do naší školy. Potom jsme se zeptali, zda muslimské děti mají nějakou podobnou školu jako je ta naše. Dostali jsme odpověď, že v Mulbekhu je pouze jedna soukromá škola, která je však zcela ve stejné situaci jako ta naše před deseti lety, když do ní nastoupil ředitel Norboo (stejná ve smyslu počet, dětí, velikost školného, platy a počet učitelů). Ten moment jsme si všichni uvědomili, jak obrovskou změnu ředitel Norboo udělal. Že pouze se svým nadšením a zápalem pro věc, vyřešil problém vzdělávání v buddhistické komunity, zatím co muslimská komunita svou nečinností se stále „plácá“ ve stejných problémech.
Ředitel Norboo je ukázkový případ toho že když se chce tak to jde :-)
Fotky v příloze jsou z návštěvy státní školy
