Od poloviny března 2017 do konce června 2017 v naší škole vyučuje dobrovolnice Alena Boháčová, která se s vámi ráda podělí o její zážitky.
11. 3. 2017
Když sedíte v letadle přelétajícím Himalájská sedla, která jsou v této roční době ještě neprůjezdná, a sledujete pod sebou mezi zasněženými horami vyprahlá obydlená údolí, která se za několik měsíců zazelenají, nemáte potřebu myslet na nic. Prostě je vám lehko, užíváte si výhled a jen občasné zakolísání letadla vás vrátí do reality. Po přistání na letišti v Lehu se ocitnete ve městě, které v mrazivých, ale slunečných dnech odpočívá od návalů turistů.
15. 3. 2017
Po několika dnech aklimatizace v Lehu jsem dorazila do školy v Mulbekhu. Údolí je ještě plné sněhu, takže zpráva, že se začátek školního roku o týden posouvá, tu nikoho moc nepřekvapila. I mě teď tedy čeká neplánovaný týden prázdnin, než se areál školy zaplní dětmi a já se budu moci zapojit na pár měsíců do chodu školy. Možná si už během tohoto týdne ticha bez telefonního a internetového spojení s domovem začnu uvědomovat, proč jsem se tu vlastně ocitla.
22. 3. 2017
Tak konečně je to tu. Školní rok dnes začal, přestože je všude spousta sněhu a bláta a pokud zrovna není slunečno, tak je opravdu zima. Školou se rozléhá dětské šveholení a usměvavé tváře mě cestou na ranní shromáždění srdečně zdraví: „Good morning, madame.“ Děti se seřadily podle tříd a jejich společný zpěv modliteb se vznáší nad zasněžené hory. Je to opravdu nepopsatelný zážitek. Když se potom jdu se svou novou kolegyní Reenou seznámit s dětmi do tříd, mám po ranním přivítání pocit, že už do tohoto místního školního společenství patřím.
3. 4. 2017
Výuka angličtiny na nižším stupni, které se účastním jako spoluučitel, je dost odlišná od hodin, na které jsem zvyklá z Čech. Zaskočila mě náročnost učebnic, které děti používají, a hlavně průběh hodin, kdy děti sedí na místech, poslouchají monolog učitele a pak píší dlouhé poznámky do svých sešitů. Mladinké učitelce Reeně ale nechybí nadšení, elán a hlavně velmi kladný vztah k dětem, takže se nám určitě brzy podaří hodiny trochu zpestřit a rozpohybovat.
12. 4. 2017
Počasí si s námi opět pěkně pohrálo. Přestože jsme se už všichni těšili na teplé slunečné dny, počasí se zhoršilo a za tři dny napadl zase skoro metr sněhu. Děti musely zůstat pět dní doma, protože do školy by se vůbec nedostaly. Teď už ale opět zasedly do lavic a mezi výukou pobíhají v blátě, břednoucím sněhu a kalužích. Nikomu to ale očividně nevadí. Všichni vědí, že je na konci dubna čeká spousta testů, takže je potřeba se na ně připravit. Některé učebny jsou vymrzlé, takže se vyučování odehrává kdekoliv venku na prosluněném plácku.
20. 4. 2017
Sobota v místní škole není dnem volna, ale dalším školním dnem. Děti mají ale sobotu rády, protože tento den je plný aktivit, na které jinak v rozvrhu nezbývá místo. První sobota, které jsem byla přítomna, byla věnována tvoření foto rámečků a kreslení. Další sobotu se konala soutěž čtyř velkých týmů v divadelních představeních, zpěvu a tanci. Po oba dny jsem měla skvělou příležitost pozorovat, že děti jsou kreativní, nadšené a soutěživé i tady v odlehlé vesnici v horách. Vůbec je neomezovalo to, že mají omezený přístup k materiálům pro výrobu výtvarných dílek či kostýmů. Jednoduše si vystačily s tím, co měly k dispozici, a výsledky jejich snahy byly jednoduše skvostné.
5. 5. 2017
Na protějších svazích hor ubývá sníh, políčka v údolí se začínají zelenat, a protože se oteplilo, dočkala jsem se toho, na co jsem se těšila. Děti dnes poprvé přišly do školy ve školních uniformách. Všichni najednou působí uvědoměleji a zodpovědněji. Dokonce i ti nejmenší ze školky jakoby malinko zvážněli. Pro mě to ale nakonec znamená jistou komplikaci. Ze tříd se ztratily barevné čepice a bundy, podle kterých jsem děti rozpoznávala. Ale určitě si s tím za pár dní poradím.
10. 5. 2017
Dnes celý budhistický svět slaví svátek BuddhaPurnima. Ve vesnici Wakha se sešli lidé z okolních vesnic na velikou oslavu věnovanou životu Budhy a jeho učení. Všichni přítomní svou nastrojení a svátečně naladěni. Počasí je téměř letní. Divadelní a taneční představení v pestrobarevných místních krojích jsou zážitkem pro místní i pro dva dobrovolníky z Čech. Děti z naší školy svá vystoupení připravovaly pilně dva dny a dnes odpoledne zazářily mezi zástupci okolních škol. Po dvou měsících strávených v jejich škole si dovoluji být na ně pyšná i já.
